Výročí Jarmily Jeřábkové

Slovanské tance v plenéru (Jarmila Jeřábková uprostřed).

Ve čtvrtek 8. března 2012 uplynulo 100 let od narození jedné ze zakladatelek české taneční pedagogiky pro děti, významné tanečnice a představitelky meziválečného tanečního umění a českého duncanismu Jarmily Jeřábkové. 
Jen těžko budeme hledat někoho na české taneční scéně a mezi taneční veřejností, kdo se tanci věnuje odmala a metodika této výjimečné pedagožky se ho skrze výuku taneční a pohybové výchovy nedotkla.

Jarmila Jeřábková se narodila v roce 1912 v Praze. S tancem, resp. rytmikou se poprvé setkala v Sokole a u M. Provazníkové. V té době byl český novodobý tanec v plenkách a českým tanečnicím nezbývalo než se obrátit o inspiraci i metodické základy za hranice. Spolu s dalšími osmi tanečnicemi absolvovala kurz ve škole Elisabeth Duncanové v Klessheimu 1929–1932 (poslední dva roky se stipendiem) a následně převzala v roce 1934 přímo od Elisabeth vedení taneční školy v Praze. Po několika změnách místa se její škola nakonec zakotvila v paláci Metro na Národní třídě 25 (dnes na stejném místě naleznete Studio Dance Perfect, které však v odkazu J. Jeřábkové nepůsobí). Soukromý taneční ateliér a škola J. Jeřábkové byly v úzkém kontaktu se Společností I. Duncanové až do roku 1948. Soukromě studio fungovalo až do roku 1958, kdy bylo převedeno pod Kulturní dům v Praze 1 a z Jarmily Jeřábkové se zde stala lektorka kurzů. Během svého působení zde a dále na LŠU Voršilská nebo v práci pro Výzkumný ústav pedagogický rozvinula především dětský tanec způsobem, který se stal trvalým přínosem a vzorem dětské pedagogiky. K jejímu odkazu se hlásí především Eva Blažíčková, Libuše Kurková nebo například Živana Vajsarová, Marcela Látalová a mnoho dalších pedagožek z celé České republiky.

Jarmila Jeřábková nebyla jen výjimečná učitelka tance, ale především i výrazná a velmi inspirující umělkyně spolupracující s českou meziválečnou uměleckou avantgardou. Jako choreografka reprezentovala nenarativní směr, jako tanečnice zaujala svým lyrickým a kultivovaným projevem. Asi nejvíce se dodnes mluví o jejích Slovanských tancích (1940), které se staly manifestem českosti v temné době protektorátu. Vystupovala sólově či se svou skupinou založeno v roce 1935. V šedesátých letech pak učinila několik pokusů o obnovu skupiny, nicméně se nesetkala s pochopením kritiky ani režimu, který odsunul její umění na rovinu amatérské činnosti.

Jarmila Jeřábková zemřela v Praze 21. 3. 1989, ale její odkaz je bezpochyby stále malým národním pokladem.
A jaká byla Jarmila Jeřábková jako člověk?
„Paní Jarmila nemoralizovala, nekázala, nenapomínala. Ale její křehká, noblesní osobnost, neotřesitelně seriózní a decentní, tvořila jakousi neochvějnou hráz proti vulgaritě.“ (Libuše Kurková – Bohumíra Cveklová, Dopisy o Jarmilách, NIPOS 2008)