!O! – Family Therapy: Útěky od reality
Produkce seskupení Tantehorse mění barvu jako chameleón. Jejich provokativní zbarvení však přitahuje pozornost, namísto nenápadného splynutí s okolím. A Miřenka Čechová se nadto s neskrývaným potěšením noří do lidské psyché, zužitkovává své zkušenosti a zážitky, které umí podat ve vydatně sugestivním divadelním pojetí.
Ve své posledním projektu !O! – Family Therapy se zabývá duševními poruchami naší populace – práce je výsledkem rok a půl dlouhého procesu, na němž se podíleli dvě režisérky, devět performerů a čtyři výtvarníci. Ve spolupráci s psychology a osobnostmi z nejrůznějších uměleckých odborů se zabývali vybranými psychickými poruchami tak, aby jejich ztělesnění v představení bylo věrohodné.
Dříve než vejdete do obrovské haly s bílými kachlíky a šedou výmalbou jedné z budov areálu pražské Pragovky, projdete kolem stěny polepené papíry s definicemi duševních poruch. Čtete si o narkolepsii, bipolární afektivní poruše, Aspergerovu syndromu, paranoidní schizofrenii, narcismu a tak dál... Samozřejmě, že všechny vytištěné informace nelze vstřebat, což ovšem prezentované performance, výtvarné instalaci, happeningu neubírá na srozumitelnosti.
Po usazení se stáváte svědky slovních a fyzických výpovědí o traumatech, charakterizujících jednotlivá psychická vybočení. V toku slov i pohybu ulpívají vážná sdělení pronesená, provedená jakoby mimochodem. Showman v obleku, obutý do hnědých pérek, vás přesvědčuje o své pravdě a tanečnice v elegantních šatech, balancující na vysokých podpatcích, zoufale škrábe po růžové kytičkované textuře umístěné na stěně, když trpí obsesivním chtíčem.
Na černém koženém křesle přijíždí muž sevřený svými neutěšenými duševními stavy; se stolem na zádech se zjevuje křehká dívka, zpoza černého šustí vylézá další zraněná duše. Tanečnice je pod ním zprvu zcela skryta, plazí se po zemi a jemná materie je jako ulita, do níž se schovává před světem, jemuž nerozumí a jenž ji nechápe. Stejné znaky a projevy vykazují i další jedinci, již vstupují před diváky z nejrůznějších útrob místnosti. Vylézají stahovatelnými okýnky, za nimiž sledujete části jejich těl, jindy běsný úprk i rychlé víření. Do hlasitého dunění pronikají na moment i klavírní tóny, krásné, bolestné i úlevné zároveň.
Dění vykazuje přesně vystavěný režijní i dramaturgický plán, kdy jedna akce spontánně přechází v druhou, a divák je pomalu, ale jistě strháván průtokem tělesných třesů, poryvů a tiků. Jste svědky snahy o sebepoškozování a afektů, které se performeři pokoušejí zkrotit ve svých tělesných schránkách a jež jejich fyzický projev ovládají. Asi v polovině produkce naviguje diváky k přemístění „manažerka“ snažící se mít vše pod kontrolou. Ale i ona dá o něco později průchod svému nervovému zhroucení.
Když přejdete přes dosavadní hrací plochu, dostáváte se do prostor, z nichž předtím účinkující vycházeli. Tam se odehrává postupné setkávání se všemi aktéry face to face. Procházíte kolem různých instalací, objektů, obrazů. Migrujete mezi performery, kteří upoutávají vaši pozornost. Mladík, který vystupoval jako sebejistý bavič, zde stojí jako socha v růžové dlouhé sukni, s vyšívanou pelerínou kolem ramen, za každých okolností zůstává krásným jinochem – narcisem. Dvě dívky tančí valčík, v jedné kóji pak muž svazuje provazy „manažerku“ a její tělo se posléze bezvládně pohupuje na zavěšeném popruhu, bez myšlenek, bez emocí...
Jakmile se ocitnete v tomto prapodivném „světě za oponou“, jste vrženi do přímé interakce, aniž byste se cítili zásadně ohroženi. Uhýbáte před performery, před mužem táhnoucím v igelitu stvoření zakuklené v oranžovém celotrikotu – možná pocítíte děs, odpor, soucit. Účinkující si nakonec některé z diváků odvádějí zpět do haly, kam postupně všichni vchází. Je čas na happening…
Čechová ve spolupráci s vybraným tvůrčím týmem vytvořila více jak hodinové dílo, jehož dopady násobí industriální prostor bývalé továrny. Neopominutelný genius loci odcizeného prostředí podtrhuje syrovost, drásavost i smířlivost bizarního „rodinného terapeutické sezení“. Rozdělení představení do dvou zón pak odkazuje na nahlížení reality z pozice Foucaltovského rozumu a následně ne-rozumu, o níž Čechová mluví jako o principu, od něhož se odvíjí i tento postapokalyptický kabaret. Tantehorse se v něm zadařilo vytvořit scénicky hutnou metaforu o šílenství jako určitém módu uvažování a umělecké svobody.
Psáno z premiéry 2. října 2018, Pragovka. 
!O! – Family Therapy
Režie: Miřenka Čechová, Dominika Špalková
Výtvarnice: Eva Matoušová, Eva Chudomelová, Barbora Johansson Pivoňková, Vendula Bělochová
Performeři: Sabina Bočková, Ingrid Zotova-Mikshina, Lukas Bliss Blaha, Darja Hlinková, Viktor Černický, Johana Pocková, Vojtěch Hříbek, Eva Stará, Simona RozložníkováHudba: Matouš Hekela
Světelný design: David Prokopič, Daniel Kozlík
Pohybová spolupráce: Denisa Musilová
Choreografické psaní: Kristýna Boháčová
Produkce: Jakub Urban
Premiéra: 2. 10. 2018
Martin
Mé první Putyka představení a hned jsem si naběhl do něčeho, co patří myslim jinam. 30 min přenašeni objektů tam a zpět…Hey, Earth! Cirk La Putyka experimentuje s objekty, vizuálním uměním a novým cirkusem