Síla interpretů táhne
Úspěch tohoto uměleckého počinu stojí na performerech. Hlavním průvodcem poznávání zákoutí lidského organismu je uhrančivý Radim Vizváry. V úvodním sólu deformuje a prožívá své polonahé tělo všemi možnými způsoby, hněte si kůži, mlátí se do břicha, olizuje si jazykem vlastní paže, snaží se vpít do zdi, nevynechá ani zkoumání intimních partií. Jde do všeho naplno, do dění zatáhne i některé diváky a zkoumá hranici, kam až je možné ve vzájemné interakci zajít. Gradující exhibici jeho prožitků zchladí až kbelík ledu, který se na performera snese z rukou další příchozí.
Dílo plynule postoupí do další „lekce dotýkání“, tentokráte už znásobené. Sólo se mění v duet nabízející nekonečně možností hledání vlastní sebeúcty a hranic hrdosti. K Vizvárymu se přidává dáma, kterou jsou diváci zvyklí vídat spíše v hledišti. Křehce a étericky působící taneční kritička Nina Vangeli na jevišti získává neuvěřitelné kouzlo a moc. Působí klidně a vyrovnaně, jako ledová královna pichlavýma očima kontruje diváky a překypuje nečekanou fyzickou vitalitou. Fascinovaně sledujete, jak sebou nechá zpočátku manipulovat a zmítat. Nic však nezůstane Vizvárymu dlužna. Dominantní role v páru se přelévá z jednoho na druhého jako písek v poušti, stejně jako emoce, které mezi dvojicí jiskří. Letmé erotické momenty mohou vzhledem k výraznému věkovému rozdílu interpretů nabývat kontroverzních pocitů, jsou však podány jen náznakem a mírou decentnosti. Svlečená podkolenka vyvolá patřičný efekt jako odhalení celého těla, ale s vkusem. Duet je nejsilnějším nosným prvkem celého představení, je plný překvapivých momentů.
Je libo se přidat?
Jak bylo avizováno v programu, do poslední části se zapojí i obyčejní diváci. Nemusíte se však bát, že vás performeři vytáhnou nepřipravené z hlediště. Netanečníci a neherci, kteří si chtěli vyzkoušet, jaké je to stát na jevišti, se přihlašovali na základě vlastního rozhodnutí do vyhlášené výzvy. Na premiéře se jich v Experimentálním prostoru NoD sešlo hned devět. Možná ne náhodou sedmi z nich bylo mírně přes padesát let. V závěrečné části vytvářeli různé formace, dvojice a situace, které se ale daly paralelně sledovat. Bohužel však samy o sobě a ani dohromady neměly tu sílu, kterou dokázal vzbudit předešlý duet. Jako by si toho autoři byli vědomi, zapojili znovu do hry Vizváryho s Vangeli. Tygr, krev a překvapivé vyústění, jež trefně podtrhlo charakter dnešní doby – lidskou intimitu, kterou byť ne zrovna na jevišti odhalujeme dennodenně každý na sociálních sítích.
Lessons of Touch je vskutku zajímavým experimentem, který se vás svou intenzitou dotkne. Sluší mu surové prostředí holých stěn prostoru NoD, jednoduché a stylové osvětlení a hudba, jež je spíše zesílením zvuků, které vydávají těla na jevišti. Minimálně první dvě třetiny mají díky charismatickým interpretům průběh, který vás nenechá vydechnout. Jen musíte být mírně otrlí a připravení na vše, což už v dnešní době diváci tanečních a pohybových představení jsou. Tantehorse opět tleskáme!
Psáno z premiéry 6. října 2015, Experimentální prostor NoD Praha.
Lessons of Touch
Koncept a režie: Miřenka Čechová
Choreografie: Jiří Bartovanec
Světová premiéra: 6. října 2015
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Hana Polanská
Je škoda, že v článku není uvedeno, kdo za tím štěstím, že máme Hamiltona (a nejen jeho, ale i další dědice a ikony…Jakákoli jedinečnost. Julyen Hamilton zase v Praze