Jiří Pokorný: „Pracuji se symboly i neustále migrující energií pohybu.“

Jiří Pokorný: „Pracuji se symboly i neustále migrující energií pohybu.“

Letošní podzimní premiéra baletu Národního divadla moravskoslezského se ponese v duchu děl současných choreografů, která se divákům představí v rámci komponovaného večera s názvem Vzlety a pády. Jedním z tvůrců, který byl přizván ke spolupráci na tomto triptychu, je vynikající český tanečník a choreograf Jiří Pokorný. Léta působil v holandském souboru Nederlands Dans Theater a v zahraničí postupně rozvinul i úspěšnou choreografickou kariéru. O svém díle Humpback Runner pohovořil během zkoušení s ostravským souborem, který se postupně sžívá s novým pohybovým materiálem i obsahovým sdělením.   Jako inspiraci své choreografie Humpback Runner uvádíte nizozemského umělce Hieronyma Bosche – jeho tvorba je mnohovrstevnatá a plná symbolických zobrazení.

Co vás na jeho obrazech tak zaujalo? 
Vezmu to trochu zeširoka… Když jsem dostal nabídku pracovat s NDT 2 (Nederlands Dans Theater 2, pozn. redaktora), nedostal jsem žádné konkrétní zadání. Jednoduše mě požádali, abych udělal choreografii, a já souhlasil. Tehdy se zrovna slavilo pětisetleté výročí úmrtí Hieronyma Bosche a v Holandsku se při této příležitosti konaly nejrůznější akce. Program v NDT neměl dopředu přesnou specifikaci, znal jsem jen téma a určitý „obal“ celého večera. Věděl jsem, že půjde o výročí Boschova úmrtí a že program bude složen ze tří choreografií – jedné nové ode mě a dále z choreografií Paula Lightfoota a Sol León a Johanna Ingera, což byly starší věci. Dramaturgie programu byla založena na symbolu. Bosch byl mistr symbolismu, proto se v NDT touto myšlenkou volně inspirovali. Mé zpracování daného tématu je fantaskní a volné. Většinou se při stavbě choreografií řídím zásadou toho, co vím, a toho, co nevím. Průběh musí být spontánní a otevřený, nikdy nejdu jen jedním směrem. Samozřejmě jsem si dělal rešerše, přečetl jsem si materiály o Boschovi, jeho pracích, byl jsem na jeho výstavě. Udělal jsem si objektivní obrázek, ale k nějakému jeho konkrétnímu dílu jsem nesměřoval. Současně s tím jsem si začal vymýšlet svůj vlastní příběh. NDT si mě pro tuto spolupráci vybralo také proto, že moje choreografie nejdou tolik do podstaty věci, ale naopak rád pracuji se symboly.

Představuje název Humpback Runner – v české verzi Útěk obra – také nějakou symboliku? K čemu přesně má odkazovat?
Humpback je rodové jméno velryby, keporkaka (humpback whale – velryba hrbatá neboli keporkak, pozn. redaktora), což je pro mě obr. A co se týče slova „runner“ – obecně jsem se zabýval tématikou migrace, která tísní naši dobu, a když jsem choreografii tvořil, bylo to velmi aktuální téma. Proto jsem se snažil najít nějaké pojítko. Říkal jsem si, že pohyb je vlastně také neustálá migrace, posun dopředu, útěk a tok času. Představoval jsem si obrazy migrantů, kteří se musí přemístit z jedné strany polokoule na druhou, musí absolvovat dlouhou cestu za lepším životem a mezitím přicházejí vzlety a pády. A také keporkak neustále migruje za potravou a za přežitím. A já si to spojil i s námi lidmi. Vždyť velryba je také savec, přemýšlí stejně. A i když keporkak plave, ve spojení s lidským instrumentem si ho představuji jako běžce, takže z toho vyšel „humpback runner“.

Jak se Boschovy vize a tématika projevily v pohybovém slovníku, který používáte? Zaměřil jste se na nějaké konkrétní pohybové principy nebo fyzické aspekty?
Snažil jsem se, ale jen do určité míry, abych se nelimitoval. Nechával jsem tomu volný průběh a snažil se najít určité nuance, jak v malých detailech, tak i v celku. V choreografii se například objeví obří postava, dva lidé sedící na sobě v dlouhém kabátě, kteří vypadají jako jedna osoba. Tato postava se krátce objeví ve dvou okamžicích a symbolizuje obra (velrybu), ačkoli je to vlastně člověk, který jde z místa na místo. Díky volné inspiraci malbami Hieronyma Bosche, které jsou detailně propracované, barvité jako paleta situací, postav a symbolů, jsem vytvořil také tři krátké duety, během nichž jsem interpretoval různé pohyby, ale v zafixovaných pozicích, jako by to byly zmrzlé obrázky. Ty zároveň představují fragmenty celkové choreografie, která se celou dobu hýbe. Hodně také používám gestikulaci – jak rukou, tak celého těla –, která znázorňuje určité symboly, přemýšlení, různé pocity. Spojením toho všeho vzniká jeden obraz, který se neustále obměňuje. Také jsem se snažil navodit atmosféru migrace, takže mám hodně skupinových pasáží, kde tanečníci běží, což symbolizuje hledání něčeho nového i útěk za přežitím. Došlo tedy ke spojení tématu migrace a Bosche, ale pořád je to můj fantaskní příběh. Když jsem například viděl Boschovy triptychy, které v podstatě můžeme číst jako knihu, došlo mi, že i v jeho obrazech je neustálá migrující energie a evoluce.

Autorkou hudby je Yukari Sawaki. Jak probíhalo u tohoto konkrétního projektu propojení hudby a choreografie?
Yukari je autorkou celé kompozice, ale je to koláž, do níž jsem si sám vybral originální, už existující skladby a snažil jsem se vytvořit jakousi barvitost společně s její hudbou. Vlastně tu koláž dobarvila a dotvořila části, které nám chyběly. Vždy jde o proces a výměnu názorů. Když máme štěstí, máme něco předpracované a pak už jen upravujeme. A někdy hudbu prostě nemám a řešíme to za pochodu, což může být fajn, ale je to i hodně stresující. Některé věci řešíme až do poslední chvíle a občas je to souboj s časem. 

Pracujete rád se stejným tvůrčím týmem, autorem hudby, kostýmu, světelného designu, nebo pro každý projekt hledáte nové spolupracovníky?
Většinou je nestřídám. Bývá fajn najít si tým lidí, kterým můžete důvěřovat a dělá se vám s nimi dobře. Je ale dobré hledat i dál, aby práce dostala jinou dimenzi a oživila se. S Yukari pracuji již dlouho a nedávno jsem začal spolupracovat s jedním mladým talentovaným skladatelem, zároveň i tanečníkem, ne proto, že bych chtěl Yukari nahradit, ale právě pro oživení a nový přínos. To samé se týká i kostýmů a světelného designu. Například s Loes Schakenbos, která dělala světelný design k Humpback Runner, jsem pracoval na všech svých věcech, ale vím, že přijde doba, kdy budu chtít tvořit s někým jiným.

Humpback Runner byl původně vytvořen pro NDT 2, tedy „juniorskou“ složku souboru Nederlands Dans Theater, a nyní jste tuto choreografii přenesl do Ostravy. Prováděl jste nějaké úpravy či změny na míru ostravskému souboru?
Ano, choreografii upravuji souboru na míru. Držím se originální kostry, a přestože tanečníci tady v Ostravě jsou velmi šikovní, jsou jiní než ti, se kterými jsem choreografii stavěl. Navíc člověk není nikdy stoprocentně spokojen s první verzí, takže když mám šanci reprízovat s jiným souborem, najdu s odstupem času vždycky něco, co se musí změnit. Neříkám, že drasticky, ale někdy můžu vyhodit třeba celou část a udělat ji znovu. V ostravském nastudování určitě do choreografie zasáhnu, udělám malé změny, spíše zjednoduším, a to i ku prospěchu interpretů, protože nerad převádím své věci tak, že se tanečníci naučí kroky a jdou na jeviště. To nefunguje. Je lepší nechat jim prostor. Lidé pak na jevišti září, mají jinou kvalitu pohybu a přinášejí jiné emoce, než kdyby pohyb jen násilně opakovali. Nechci, aby se tanečníci museli trápit a někoho kopírovali, ale samozřejmě je vedu tak, aby se naučili z mé choreografie co nejvíc. 

Jako každý choreograf máte i vy svůj specifický styl, který tanečníci potřebují vstřebat. Máte už nějaký systém, jak tanečníkům pomoci co nejlépe si choreografii osvojit? A jak se to daří tady v Ostravě?
Nikdy jsem nevynalezl žádnou metodu a ani bych se do ní nepouštěl. Ve svých choreografiích jdu proti klasické technice, ale ne proto, že bych chtěl klasiku bojkotovat. Já sám v těle klasický základ mám, ačkoli jsem se ho snažil nějakým způsobem zbavit. U tanečníků jdu spíše přes pohybovou improvizaci a hru, do které se postupně integruje imaginace, tak jak tanečníci procházejí procesem objevování. To dělám i tady v Ostravě.

A když odhlédneme od pohybu – samotná filosofická témata, kterými se v Humpback Runner zabýváte, mohou být pro tanečníky hůře uchopitelná. Jak se je snažíte do problematiky zasvětit?
Snažím se, aby se jejich poznání prohloubilo až během zkoušení. Není dobré, aby byli hned ze začátku svazováni mou inspirací nebo řešili téma do hloubky. Jak už jsem říkal, během choreografické tvorby pracuji s tím, co vím, ale i s tím, co nevím. A stejně tak pro tanečníky může inspirace přijít skrze práci a odhodlání, nesnažím se o ni opírat jako o hlavní záchranu, i když je samozřejmě dobré takovou jistotu mít. Jednoduše to není stěžejní. 

V komponovaném večeru Vzlety a pády je vaše choreografie v dobré společnosti dalších kusů skvělých choreografů, včetně Jiřího Kyliána. Jak se v Humpback Runner projevují ony vzlety a pády?
Jak už jsem říkal na začátku, téma migrace, ale i neustálého vývoje, je přirozeně spojeno se vzlety a pády. V mé choreografii je to naznačeno velmi volně a symbolicky, zatímco například v Kyliánově choreografii Křídla z vosku (Wings of Wax) máme konkrétní myšlenku, vycházející z pověsti o Ikarovi. Ikarus mohl vzlétnout díky křídlům vyrobených z per a vosku. V důsledku Ikarova přiblížení se ke slunci se vosk roztekl a následoval pád. No, a navíc letos také slavíme sto let od vzniku Československé republiky a během tohoto dlouhého období prošla také naše země řadou vzletů a pádů a značným vývojem. Takže myslím, že každá z choreografií večera jeho rámec naplňuje svým vlastním způsobem.

Jiří Pokorný

Po studiích na pražské Taneční konzervatoři nastoupil do Laterny magiky. Zde však dlouho nepobyl. Už po třech sezónách úspěšně absolvoval konkurz do NDT a na několik let zakotvil na místě, které je pro většinu tanečníků vysněným angažmá, tedy v Nederlands Dans Theater. V letech 2003–2010 prošel Jiří Pokorný soubory NDT 1 a NDT 2. Do roku 2012 tančil ve skupině Kidd Pivot kanadské choreografky Crystal Pite. Během své kariéry spolupracoval s řadou významných choreografů, např. Jiřím Kyliánem, Sol Leon, Paulem Lightfootem, Matsem Ekem a dalšími. Posledních několik let se stále intenzivněji věnuje choreografii.

Zdroj: http://prazskykomornibalet.cz/o-nas/choreografove/jiri-pokorny/