Balkán – Fiktivní svět komických individualit

Balkán. Foto: Benn Murhaaya.

Pojem Balkán není sice v názvu geograficky docela přesně umístěn, ale jde spíše o metaforu svobodného a nespoutaného života umělecky originálního etnika, který má na druhé straně i své stinné stránky. Efektní námět hoví tak trochu i skrytým romantickým představám jinak intelektuálně vyspělých bakalářek a magister HAMU, které disponují velkým smyslem pro humor a mezilidskou tolerancí a dokážou oboje uplatnit i v pohybovém tvarosloví.

Mime Fatale je dost pozoruhodná skupina technicky zdatných a přemýšlivých dívek, schopných vlastních autorských počinů v poměrně širokém žánrovém spektru. Za sebou mají už tři, většinou úspěšná a často reprízovaná představní – Push the Button, Ešús, Emilie, ale mohli jsme vidět i jejich vtipné pohybové číslo během letošního vyhlášení Cen Thálie v ČT, kde je moderátor označil za „Hybnerova děvčata“. Se jménem Borise Hybnera je však spojuje hlavně smysl pro divadelnost a vitalitu jevištního zpracování, jinak jdou cestou vlastní dramaturgie i výrazu.

Žánrově bychom mohli představení Balkán zařadit někam poblíž scénického tance či taneční pantomimy, kdyby tyto termíny nenesly v jazyce dnešní mládeže pečeť minulosti. Z formálního hlediska jde nejspíše o revui, která pracuje s tanečními postupy romského etnika a také pohybovými akcemi ze života, jako jsou taneční zábavy, hádky a pranice, namáhavá práce, starost o děti atp. Rozpoutaná tanečnost těchto scén je podávána s mimickým i gestickým vkladem účinkujících, takže máme před sebou s humorem a láskou nazíraný (pro mne) fiktivní svět báječně komických individualit. Představení zdůrazňuje velmi jemně také gender problematiku s poukazem na těžké okamžiky ze života žen a k této mimické hře využívá velmi nápaditě hru s běžnou částí oděvu, která je jednou použita k dotvoření obměňovaného kostýmu, podruhé materiálem, ze kterého si účinkující vytvářejí různé rekvizity: turban, kterým se stane hadrem na mytí podlahy, jindy jej složí do podoby nemluvněte a malého dítěte atp. Předpokládám, že jde v tomto případě o vklad režie Iriny Andrejevy, která si podobný postup před časem s úspěchem vyzkoušela spolu se souborem Clipa. Hlavně se ale postarala o plynulý chod obrazů a neklesající tempo dobře vystavěné inscenace a určitě pootevřela nové aspekty hereckých kreací účinkujících.

Reně Milgrom, kterou známe hlavně jako specialistku na etnické tance perské a sofijské kultury, jakkoli je její choreografický rozsah mnohem širší, se podařilo – pro můj vkus jednoduché a často stereotypní romské taneční tvarosloví – obohatit drobnými detaily a spolu s fatálními děvčaty nabít takovou energií, že se v malém sále NoD určitě oteplilo alespoň o pět stupňů Celsia.

Nepodbízivě efektní revue Balkán nebude mít určitě nouzi o diváky. Je to představení všestranně použitelné zejména ve velkém prostoru, schopné svou sugestivitou a dramatickým nábojem vyvolat iluzi dobré nálady i pochopení pro „jinakost“ minoritních etnik a dobré soužití s nimi.

Psáno z premiéry 11. května 2015, malý sál NoD.

Balkán
Režie: Irina Andrejeva
Dramaturgie: Lucie Málková
Scéna a kostýmy: Anna Forstová
Pohybová spolupráce: Rena Milgrom
Hudební spolupráce: Zsolt Fekete
Light design: Lukáš Jíra
Produkce: Alexej Byček