Účastníci České taneční platformy: 420PEOPLE - Nataša Novotná

14. 3. 2011 rozhovory

Autor Lucie Břinková

420PEOPLE / Nataša Novotná: Sacrebleu

Jaký ohlas měla vaše choreografie na festivalu CaDance v Nizozemí?
... po všech třech vyprodaných představeních diváci tleskali!
Ale vážně. Sacrebleu provázely (pro mě) dvě podstatné skutečnosti: v první řadě konkrétní podpora mého koprodukčního partnera – divadla Korzo v Haagu, které nejen že mi projevilo důvěru a umožnilo Sacrebleu přijít na svět, ale též mě po premiérovém uvedení ujistilo, že MÁM pokračovat v další tvorbě. Tou druhou skutečností byly upřímné názory a především připomínky těch, kterých si velmi vážím, a ač jsem prakticky nikoho osobně nepozvala (zaprvé jsem se bála a zadruhé si dost cením jejich času, na to, abych obtěžovala svými potřebami), přišli se podívat sami od sebe, což je vždy velikou podporou.

V čem je tato choreografie jiná / nová, než vaše předchozí díla?
Stále se nemohu zbavit pocitu, že Sacrebleu je vlastně má první „opravdová“ práce, tudíž nemohu příliš srovnávat. Mám tím na mysli to, že jako první vznikalo koncentrovaně. Nebyl to ani workshop – práce mimo pracovní dobu, ani choreografie pro konzervatoř, kde jsou vaše možnosti na jevišti velmi omezené, především z hlediska času. V podstatě ten největší rozdíl byl ve využití možnosti obklopit se dalšími profesionály ve svém oboru – Filip skládal muziku, Pavla vychytávala světla, Eva tvořila kostým, Marta se starala o produkci, ... krása.

Co vám přinesla práce na tomto představení?
Na popsání všeho, co jsem během času stráveného na přípravě představení reflektovala, ať už vzhledem k vlastní práci, či ve vztahu k těm, kteří mi pomáhali a fandili, bychom potřebovali asi celý magazín a pravděpodobně by to nebylo nic zajímavého pro nezávislého čtenáře. Nicméně asi stěžejním poznáním byl pro mě pocit celkového naplnění z práce a jednoduše ujištění se v tom, že mě to hledání baví.

Máte z přípravy tohoto představení nějaký zajímavý / neobvyklý zážitek?
Jeden ze zajímavých momentů se týkal úvodního obrazu Sacrebleu – vytváříme tu jakýsi vzdálený tajemný horizont. Spolu s mojí světelnou designérkou jsme se totiž na přednášce Robeta Wilsona uvnitř sebe sama potichu pousmály. Mistr popisoval užití prakticky téhož vizuálního triku jako v Sacerbleu, na moment jsme se cítily geniálně.

V Sacrebleu vás doprovází velmi zajímavá hudba Filipa Jelínka. Vznikla až po tom, co jste měla vše promyšleno, nebo tanec a hudba vznikaly současně? Viděl Filip Jelínek vaši choreografii?
Filip choreografii viděl, myslím, na pět let dopředu! Naše spolupráce byla možná nezvyklá. Ani jeden z nás neměl předchozí zkušenost s žánrem toho druhého a snad mluvím za oba, když řeknu, že nám bylo ctí spolu tvořit a skládat jakoby text do čisté, nepopsané knihy. Trávili jsme spoustu času ve studiu, ne až tak moc v tom tanečním, jako v tom hudebním. Po tom, co jsem měla hotový jakýsi pevný základ (některé motivační skladby různých žánrů), natočený na video, Filip podle něj tvořil svou verzi Sacrebleu. Nad ní jsme potom dost diskutovali, hledali ten správný tón, argumentovali. Když jsem asi pošesté měnila pořadí jednotlivých sekcí, tu vynechávala a jinde zas přidávala, byl statečný, nenechal se zviklat a stále pečlivě sledoval, co a proč se ve mě děje.

Česka platforma – to by měl být výběr toho nejlepšího ze současného českého tance – jak vnímáte současný český tanec v porovnání s vašimi zkušenostmi ze zahraničí?
Čas na srovnání českého současného tance se zahraničním podle mého názoru ještě tak úplně nenastal. Teď nejde o to, jak jsou na tom čeští tanečníci a tvůrci technicky nebo jestli mají stejně dobré nápady jako ti cizí. Opravdový tvůrčí a interpretační talent se rodí vždy a všude po málu. Záleží spíše na tom, jestli je prostředí kolem něj připraveno ho vůbec rozpoznat a v tom lepším případě podchytit a umožnit mu se rozvinout. A tady nám to ještě malinko skřípe. Rivalita mezi jednotlivými školami a soubory je spíše nezdravá, to ale také z pochopitelných důvodů. Každá kvalita totiž něco stojí. Kromě peněz je to hlavně čas a ten, jak víme, nám všem rychle běží (tanečníkům dvojnásob). Až v Čechách nastane doba, kdy zodpovědný přístup a loajální chování těch „zkušených“, v současné době zodpovědných za jistou kontinuitu, bude naopak vědomě motivující (a nechci tu všechny házet do jednoho pytle), můžeme začít nejen porovnávat. Oprostím-li se jen od tance, protože vše souvisí se vším, s celou naší historií a citem pro umění nám Čechům snad stále vlastním, můžeme pak rovnou jít světu příkladem.