Velké espreso při pozorování pádu Ikara

2. 1. 2009 reportáže

Autor Lucie Břinková

Ještě asi čtvrt hodinu před začátkem představení bylo HaDivadlo téměř obsazeno. Až neuvěřitelné, kolik se nachází v Brně diváků, kteří holdují tanci. Brněnský divák totiž není vycvičen chodit do divadla na moderní tanec, jelikož k tomu má pramálo příležitostí. Jednoho listopadového večera však měl možnost zhlédnout hned dvě choreografie a bylo dobře, že se HaDivadlo zaplnilo. Oorphane – mladý taneční projekt – uvedl 22. listopadu 2008 své nové choreografie: Velké espreso do skla s mlékem a Krajina s pádem Ikara.
Oorphane vznikl v roce 2007 v Brně s cílem integrovat soudobý tanec s originálními vizuálními postupy a autorskou hudbou. Hledá inovativní přístup k tanci a pohybu a svůj vlastní osobitý styl, jak uchopit realitu. Velké espreso do skla s mlékem může vyznít jako nějaká abstraktní, metaforická a velice obtížně rozluštitelná výpověď o melancholii ponurých dnů a starostech, které si uvědomujeme každé ráno. Stejně tak může být zábavným příběhem, který se odehrává v imaginacích člověka, jenž připravuje kávu:
Ze tmy se vynoří dvě ženské postavy sedící zády k publiku na velkých růžových polokoulích. Záda i paže jsou spoře oděná a to dává vyniknout velice jemným, ale propracovaným pohybům. Pohyb vidíme od lopatky až po konečky prstů. Na plátně se promítá klip z čisté a tiché krajiny hor, luk a cest, kde se postupně střídají bíle odění interpreti a nechávají se unášet silou přírody. Obě složky – tanec a video – se měly propojovat. Myslím, že se ale spíše jen tu a tam dotkly a zase rychle od sebe odskočily. Koláž hudby tento nedostatek občas zachraňovala, občas však prohlubovala. Když se zadíváme na pohyb, uniká nám video, když na video, uniká nám pohyb. Chyběla mi zde nit, která by jednotlivosti spojovala v celek, nebo alespoň v nějaký pokřivený tvar, který by měl jasná pravidla. Krajina s pádem Ikara byla o poznání čitelnější a zajímavější, dle mého názoru též povedenější. Jistě známe pověst o Ikarovi – o pokusu vzlétnout a přiblížit se ptákům. Tak jako si Ikaros v té pověsti sám vytvořil křídla z peří a vosku a opravdu se mu podařilo vzlétnout, tanečníci na jevišti na tom byli podobně. Dlouho si chránili a utužovali to své tajemství, až …až máme pocit, že opravdu letí. Podání Oorphane je ovšem realističtější a patetičtější. Ikaros si při pádu z nebes zlomil malíček, což mu zpackalo život. Má marnivou ženu Helenu a syna a neustále mu ve chvilkách, kdy rozjímá, volá Daidalos, aby mu třeba připomněl, že si mají se ženou uzavřít důchodové pojištění. Realita se míchá se sny a poezie s tancem. Videoprojekce zde plní svůj účel na jedničku. Přelet racků nad mořem a pokusy o vzlétnutí tanečníků se spojili v jeden vjem. Oorphane má velký potenciál stát se opravdu vyhledávaným profesionálním souborem. Jsou asi tři krůčky od pomyslné hranice profesionality, kterou mohou brzy pokořit. Snad jen pozor na to, aby byly zohledněny dispozice všech tanečníků a jeden nepřevyšoval druhé. Může to ovlivnit dojem z celého představení. Psáno z premiéry 22. listopadu 2008