V Ostravě se v pondělí 10. listopadu 2014 rozjel festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu MOVE fest v kulturním centru Cooltour, který hostí pět dní přednášek, prezentací a diskusí. A rozjel se opravdu plnou parou, což dokazuje, že slezská metropole pulzuje pod povrchem kulturním životem a vůlí být vidět a slyšet.
Kulturní zpověď
Dokázal to také zájem o Kulturní zpovědnici organizace Nová síť, která byla postavena na ostravském hlavním nádraží již v neděli odpoledne. Bohužel se pro nemoc organizátorky nemohla v pondělí konat veřejná prezentace výstupů z tohoto projektu, pro jeho zajímavost ale vybíráme ze závěrečné zprávy a přetiskujeme. Projekt Kulturní zpovědnice nabízí občanům možnost pohovořit si o tom, co je trápí, či naopak těší nejen v kulturním životě jejich obce a okolí. Z výstupů vyplývající indicie pak kulturním organizátorům, aktérům kulturního života i veřejným činitelům umožňují utvořit celkový obraz kulturní situace v obci včetně nedostatků či požadavků na změnu, popřípadě zpětnou vazbu jejich vlastní činnosti. Principem zpovědnice je osobní sdělování a následná profesionální práce se získanými daty.
Ta slouží jako účinný nástroj pro zkvalitnění kulturního života, přispívá občanskému uvědomění, rozvíjí místní vybavenost a funguje jako prostředník diskuse i jako aktivátor života v daném místě. Prvotním cílem zpovědnice je podnítit občany k zastavení se a zamyšlení, zpovědnice není prostředkem akumulace dat a vytváření statistik. V tomto duchu probíhá i setkání s kulturním zpovědníkem, tedy na individuální úrovni. Obsah rozhovoru není spojován s konkrétní osobou, k datům získaným z rozhovoru se přistupuje anonymně.
Zpovědnice má vždy přínos zejména pro jejího návštěvníka, a to je hlavní cíl projektu – iniciace, motivace a dobrý pocit z dialogu. Umístění zpovědnice na hlavním nádraží nabídlo zajímavý společenský kolorit. Zúčastnili se jí jak ostravští, tak mimoměstští respondenti, ti, kteří čekali na vlak, i ti, kdo se přišli schválně sem vyzpovídat, a to ve věkovém rozmezí od devíti do pětasedmdesáti let. Zpovědi probíhaly nejen uvnitř zpovědnice, ale také před ní, kde několikrát vznikla i malá debatní fóra. Oproti jiným městům, kde projekt proběhl, měli návštěvníci kulturní zpovědnice obecně tendenci bavit se ve velmi osobní rovině. Často řešili svou současnou rodinnou či společenskou situaci, nezaměstnanost či přání a cíle vázané na své nejbližší okolí či lokalitu. Spíše se vyhýbali obecným tématům, která považují buď za mediální, či společenská klišé (ovzduší, nezaměstnanost, politika), vzhlíželi s nadějí k novému primátorovi a vedení města, zmiňovali nespokojenost s nedostatečným úklidem města i jeho kriminalitou. Stěžovali si na postupné vylidňování centra města, nedostatečné pokrytí služeb a centralizaci do obchodních center (zejména Karolina), která jsou především pro starší občany těžko dostupná. Z většiny odpovědí byl cítit jistý patriotismus – místní se cítí ve městě doma, včetně přistěhovalých, mimoostravští hosté považují město za kulturní a atraktivní s pestrou nabídkou. Během rozhovorů vyplynulo, že obyvatelé o kultuře vědí, informovanost je dostatečná o všech žánrech. I když cítí, že je nabídka často upravena pro turisty a návštěvníky města, za problém to nepovažují. Přesto některým z nich přišla koncepce alternativní kultury málo čitelná – vědí, kam mají jít, kde se co děje, ale často nedokážou jasně definovat, o jakou nabídku se jedná. Znali Cooltour, ale nedokázali určit, zda je to galerie, divadlo, nebo taneční scéna, i když kvitují jeho existenci. Samozřejmě se našla početná skupina lidí, která nemá o kulturu obecně zájem. (Vybráno a redakčně kráceno ze závěrečné zprávy projektu Nové sítě, zpracovala Adriana Světlíková.)
Jaké je být freelancerem nebo baletkou?
Program v Cooltouru tedy začal až přednáškou úspěšné taneční produkční a kulturní manažerky Karolíny Hejnové Freelancerův Survival Camp, ve které se pokusila tanečníky postavit před realitu produkční a manažerské práce v kulturním prostředí. Žít na volné noze znamená totiž především umět sám sebe řídit a umět své umělecké ambice také efektivně zrealizovat, aby bylo možné svým snům vdechnout opravdový život. Její teoretické znalosti znásobené zkušenostmi z praxe vyústily v živé a poučné povídání o nutnosti manažerského myšlení pro prosazení jakéhokoliv uměleckého záměru, ať už na úrovni zájmové a regionální, nebo v měřítku celostátním či mezinárodním. Pro tanečníky, kterých byla mezi posluchači většina, byl asi největším přínosem důraz na nutnost sebekontroly a důkladného efektivního plánování aktivit, které směřují k vytyčenému cíli. Karolína Hejnová také stručně shrnula základní možnosti financování nezávislých tanečních projektů a nejnutnější kvality grantových žádostí, které zajišťují úspěch. Škoda jen, že nebylo na tak zajímavé téma vyčleněno více času, neboť tato přednášející má opravdu co říct a bylo by lépe mít více klidu a času její zkušenosti vstřebat.
Během čekání na večerní představení měli návštěvníci možnost zaposlouchat se do rozhovorů s bývalými baletkami na instalaci Miřenky Čechové Byla jsem baletkou v galerii Cooltouru. Jedná se o odvážný projekt, který ústy pěti žen poukazuje na nepřirozenost konzervatorního tanečního vzdělání, jeho zastaralý systém, nepřátelské a nevýchovné prostředí, továrnu na baletky s velkým odpadním materiálem, kterými jsou nedospělé dívky „vyplivnuté“ institucí zpět na ulici s fyzickými i psychickými následky. Instalace potrvá po celou dobu festivalu a určitě stojí za návštěvu a zamyšlení, jak může veřejnost toto dosud jen tušené, ale nyní nahlas vyslovené zlo změnit.
VerTeDance a Clarinet Factory inspirující i osvobozující
Hlavní hvězdou pondělního programu byla skupina VerTeDance s představením Korekce, oceněným Divadelními novinami jako Inscenace roku 2014. Sedm tanečníků, bořících hranice fyzikálních zákonů, zkoumalo humorně i politováníhodně limity svobody a nesvobody. Doslova přikovaní k podlaze zjišťovali, kolik starostí i radosti jim přináší nemožnost pohnout chodidly, jaké nové komunikační i pohybové zákonitosti z dané situace vyplývají. Jak nejen každý sám v sobě, ale především v kontaktu s ostatními je nucen neustále hledat nové možnosti v daných limitech, a jak je někdy existence hranice naopak úlevou od přemíry svobodného rozhodování.
V následné diskusi po představení měli diváci možnost nahlédnout pod pokličku tvorby inscenace, pocitů jednotlivých tanečníků během zkoušek i představení a spekulovat s performery o tom, zda se jedná o taneční inscenaci, když se interpreti během ní nepohnou nohama z místa.
První festivalový večer zakončila neformální party za zvuků koncertu Clarinet Factory, seskupení, které poskytlo živý hudební doprovod představení Korekce, kde tvořilo neodlučitelnou složku inscenace. Vysoká návštěvnost již prvního dne festivalu dává tušit jedinečnému kulturnímu zážitku, který by každý, kdo se do Ostravy může během tohoto týdne dostat, neměl propásnout.Psáno z 10. listopadu 2014, MOVE fest Ostrava 2014, Cooltour Ostrava.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace