V rámci festivalu Tanec Praha 2009 proběhla 10. a 11. června 2009 v Divadle Archa premiéra UNA – Unknown Negative Activity v produkci RootlessRoot Company. Dvojice Jozef Fruček a Linda Kapetanea, kteří představují hlavní jádro této skupiny, jsou na české taneční scéně známí, především ze své spolupráce se skupinou DOT504 (Holdin´fast, 100 Wounded Tears) anebo díky jednomu ze svých poměrně úspěšných projektů Sudden Shower of Silence. Oba prošli známým souborem Ultima Vez, který je v jejich práci bezesporu ovlivnil.UNAbere podle svých anotací inspiraci z činů amerického teroristy Theodora Kaczynského, který byl aktivní od 70. do 90. let 20. století. Přesto však souvislosti mezi tímto námětem a tím, co se odehrává na jevišti, se hledají jen těžko. Daleko více je představení jakousi prezentací destruktivně působících činů, které v asociacích dávají tušit narážky na hledání vlastní identity, záměrně ukrývaných problémů společnosti a možná i lidských slabostí, jejich primitivismu a nečekaných jednání. Jednoznačně kontroverzní v tom, jaké prostředky lze na jevišti ještě používat, je postava malého děvčátka trvale ustanoveného v pocitu dětské stísněnost. Není nikým, je snad sama sebou a o to působí smutněji. Je to ona, jejíž dětství se odehrává na jevišti, je to ona sama jako fyzická osoba, je zde vlastnímu příběhu přítomna. Není pochyb o jejím spojení se zpěvačkou, moderátorkou a zoufale nadšenou ženou v jedné osobě, která se vlastně vysmívá sama sobě, svému utajovanému utrpení. Ten, kdo dává věcem impuls, jsou tanečníci – oba autoři a jeden jakýsi "připodavač", jenž se uplatní tam, kde zrovna někdo chybí, nicméně nijak do událostí nezasahuje.UNA – Unknown Negative Activity je ve stylu práce RootlessRoot Company poslední doby, kdy se zachází do krajností toho, co lze předvést na jevišti. Plně odráží svůj název. Stejně jako v 100 Wounded Tears se čerpalo z lidské bolesti, zde se čerpá z lidského neštěstí, nicméně dramaturgicky je obsah opodstatněný. Nevykládá popisně události ani jejich dopad, nechává prostor pro vlastní asociace a používá k tomu velice kvalitních scénických prostředků. Bezesporu vynikající taneční výkony včetně malého děvčátka dávají tušit kvalitní přípravu celého projektu. Hudební doprovod, zpěv, mluvené slovo přesahuje žánr běžného tanečního divadla a udává trend, do kterého současné taneční umění směřuje.Zbývá jen otázka, nakolik jsme ochotni jako diváci vnímat u jednoho tvůrce (jedněch tvůrců) neustálé destruktivní ventilace. Stejně jako u 100 Wounded Tears nenacházejí ani zde Jozef Fruček a Linda Kapetanea pozitivní východiska. Není to špatně, je to jen moc smutné.
Psáno z premiéry 10. června 2009
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace