Představení Summer Ballet Galla bylo vyvrcholením Prague Ballet Summer, které se konalo v létě ve Státní opeře Praha. Festival zahájil večer choreografií na francouzské šansony, na které navázala čtyři představení Labutího jezera a byl zakončen baletním gala 14. července v podání zahraničních umělců. Letos se konal již druhý ročník. Akci pořádal Mezinárodní balet Praha, jehož ředitelkou je bývalá primabalerína Jana Kůrová.
Večer začal poněkud rozpačitě. Do hlediště přišlo velmi málo diváků, a tak uvaděčky přesunovaly obecenstvo z balkónů do přízemí. Těžko říci, který faktor k nízké účasti více přispěl, jestli malé povědomí veřejnosti o této akci, drahé vstupenky nebo doba dovolených.
Baletní gala zahájilo známé adagio z druhého jednání Labutího jezera. Otvírat program není jednoduché, zřejmě nervozita Yurie Matsury, první sólistky Royal Ballet of Flanders, se podepsala na jejím výkonu. Odetta v jejím provedení působila nejistě a chyběla jí ladnost. Její kolega z baletního souboru Wim Vanlenssen jí byl skvělou oporou, jeho herecký i technický projev byl přesvědčivý.
Poté následovala krátká choreografie Gopak. Ukrajinský lidový tanec v podání prvního sólisty Mehmet Kursat Kilic z Antalya Opera and Ballet se vyznačoval nespoutanou improvizací, spoustou energie a akrobatickými prvky. V moderní ukázce s názvem Adagio v choreografii Mehmet Balkan vystoupili na působivou hudbu Johanna Sebastiana Bacha mladí tanečníci Deniz Zirek a Burak Cebec z İstanbul Devlet Opera. Denis Zirek zde především ukázala své nesmírné dispozice, například, jak úžasné ecarté dovede. Postupně si první sólisté podmanili lyrickým duetem obecenstvo. Po dalším výstupu následovala krátká přestávka, kdy na publikum čekalo na prvním balkoně milé překvapení v podobě vína, nealkoholických nápojů a sladkých dezertů.
Po příjemném osvěžení zahájilo druhou část svižné a šarmantní číslo Mathilde od Ben van Cauwenbergha. Breno Bittencourt z Aalto Ballett Theater Essen zatančil strhujícím stylem. Choreografie vynikla kombinací poutavých prvků – efektními otočkami s nevšedním port de bras a zajímavými skoky. Chyběla jen Mathilda, pro kterou měl v tomto výstupu hlavní protagonista tančit. Následovalo černé pas de deux z třetího jednání Labutího jezera, v kterém zazářili primabalerína Burcu Olguner z İstanbul Devlet Opera a sólista David Khozashvili z The Georgian State Dance Company. Choreografie nebyla pojata zcela tradičně a také partitura byla změněná, což byl osvěžující element.
Závěrečnou třešinkou celého gala byla „vypalovačka“ Les Bourgeois opět od Bena van Cauwenbergha. Floutka a nezbedného mládence ztvárnil s lehkostí sobě vlastní Davit Galstyan, sólista z Ballet du Capitole de Toulouse. Tato náročná a vtipná choreografie rozpálila publikum, které ji ocenilo bouřlivým potleskem, a ten ještě gradoval při závěrečném defilé. Je škoda, že všichni tanečníci vystoupili pouze jednou a ne dvakrát, jak to bývá na těchto galavečerech zvykem, představení tak trvalo sotva hodinu. Obecenstvo by jistě ocenilo bohatší a pestřejší program s kvalitnější reprodukovanou hudbou, která ho doprovázela.
Z představení 14. července 2011, Státní opera Praha.
Na fotografii jedna z hvězd večera Davit Galstyan, foto: Petr Solar
Večer začal poněkud rozpačitě. Do hlediště přišlo velmi málo diváků, a tak uvaděčky přesunovaly obecenstvo z balkónů do přízemí. Těžko říci, který faktor k nízké účasti více přispěl, jestli malé povědomí veřejnosti o této akci, drahé vstupenky nebo doba dovolených.
Baletní gala zahájilo známé adagio z druhého jednání Labutího jezera. Otvírat program není jednoduché, zřejmě nervozita Yurie Matsury, první sólistky Royal Ballet of Flanders, se podepsala na jejím výkonu. Odetta v jejím provedení působila nejistě a chyběla jí ladnost. Její kolega z baletního souboru Wim Vanlenssen jí byl skvělou oporou, jeho herecký i technický projev byl přesvědčivý.
Poté následovala krátká choreografie Gopak. Ukrajinský lidový tanec v podání prvního sólisty Mehmet Kursat Kilic z Antalya Opera and Ballet se vyznačoval nespoutanou improvizací, spoustou energie a akrobatickými prvky. V moderní ukázce s názvem Adagio v choreografii Mehmet Balkan vystoupili na působivou hudbu Johanna Sebastiana Bacha mladí tanečníci Deniz Zirek a Burak Cebec z İstanbul Devlet Opera. Denis Zirek zde především ukázala své nesmírné dispozice, například, jak úžasné ecarté dovede. Postupně si první sólisté podmanili lyrickým duetem obecenstvo. Po dalším výstupu následovala krátká přestávka, kdy na publikum čekalo na prvním balkoně milé překvapení v podobě vína, nealkoholických nápojů a sladkých dezertů.
Po příjemném osvěžení zahájilo druhou část svižné a šarmantní číslo Mathilde od Ben van Cauwenbergha. Breno Bittencourt z Aalto Ballett Theater Essen zatančil strhujícím stylem. Choreografie vynikla kombinací poutavých prvků – efektními otočkami s nevšedním port de bras a zajímavými skoky. Chyběla jen Mathilda, pro kterou měl v tomto výstupu hlavní protagonista tančit. Následovalo černé pas de deux z třetího jednání Labutího jezera, v kterém zazářili primabalerína Burcu Olguner z İstanbul Devlet Opera a sólista David Khozashvili z The Georgian State Dance Company. Choreografie nebyla pojata zcela tradičně a také partitura byla změněná, což byl osvěžující element.
Závěrečnou třešinkou celého gala byla „vypalovačka“ Les Bourgeois opět od Bena van Cauwenbergha. Floutka a nezbedného mládence ztvárnil s lehkostí sobě vlastní Davit Galstyan, sólista z Ballet du Capitole de Toulouse. Tato náročná a vtipná choreografie rozpálila publikum, které ji ocenilo bouřlivým potleskem, a ten ještě gradoval při závěrečném defilé. Je škoda, že všichni tanečníci vystoupili pouze jednou a ne dvakrát, jak to bývá na těchto galavečerech zvykem, představení tak trvalo sotva hodinu. Obecenstvo by jistě ocenilo bohatší a pestřejší program s kvalitnější reprodukovanou hudbou, která ho doprovázela.
Z představení 14. července 2011, Státní opera Praha.
Na fotografii jedna z hvězd večera Davit Galstyan, foto: Petr Solar
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace