Smysl dvanácti hodin v pohybu

27. 10. 2014 reportáže

Autor Zuzana Smugalová

Festival 4 + 4 dny v pohybu tradičně přináší netradičně uchopený pohyb jako prostředek performance, která odráží svět holografem zrcadla společnosti i individuality každého z nás. A nejedná se pouze o virtuální realitu. Pod názvem Dancing Days se 16. října 2014 uskutečnil letos už druhý Taneční maraton, který odkazuje k fenoménu tanečních soutěží v Americe ve dvacátých letech 20. století, jež znamenaly vše a nic. Pomíjivost draze vykoupeného úspěchu, účast, která někdy mohla mít i význam poslední životní šance. Na druhou stranu však maraton představuje odhodlání k překonání sebe sama, svých fyzických i psychických možností, s cílem dokázat to, nevzdat se. Vítězství se nemusí vždy měřit 1. místem. Stejně jako sportovní maraton představuje i ten taneční výzvu i možnost demonstrace osobního zájmu a přesvědčení. Jako by se odkazoval k společné kolébce antiky, která předurčila a nadčasově stále ovlivňuje podobu evropské kultury nejen v harmonické kultivaci člověka. Podstata myšlenky a motivace nejen pro studenty a pedagogy Konzervatoře Duncan Centre, ale i partnerské školy Koninklijk Conservatorium z Antverp. Pod vedením Stefana Drehera proměnili výzvu do vnitřní síly odhodlání a vnější podobu taneční energie. Iniciátorkou celého projektu byla Lenka Flory, pro kterou to byla poslední produkce v rámci jejího současného působení v České republice.

Světová premiéra koncepce díla proběhla v Mnichově loni v listopadu. První Taneční maraton u nás se uskutečnil v Braníku v květnu letošního roku a byl v délce svého trvání poloviční. Nyní se z periférie přesunul do centra „dění“. Všechna podlaží Divadla Archa a jeho okolí se v 10.22 hodin rozpohybovala těly tanečníků za doprovodu reprodukované i živé hudby produkované hudebníky z taktéž antverpské AP Hogeschool. Asi 25 tanečníků improvizovalo s jasně danými pravidly, kterými vznikaly bezprostřední kompozici pohybové sekvence různě umisťované v prostoru, prováděné s maximálním vnitřním soustředěním a v jednotící rytmizaci. Dovolené přestávky nebyly často ani využity a morálka neklesala ani s nepřítomností diváků. Samozřejmě, že vzniklý taneční i méně taneční pohyb vykazoval známky větší úspornosti, občas působil až meditativně, ovšem o to více se s udržovaným napětím energie krystalizovaly osobnosti jednotlivých tanečníků. A tak zatímco jiní stihli třeba dojet do jiného města a zpět, odpracovat si své všední povinnosti, usnout a znovu se probudit, navštívit jiné divadelní představení festivalu nebo podebatovat o své budoucnosti bez tance, účastníci maratonu stále tančili. Za dvanáct hodin se však jejich činnost nestala stereotypem, ale manifestem odhodlání. Posledních dvacet minut sjednotila pohyb všech společná euforie. Ve 22:22 se stali vítězi. Dokázali, že to dokáží, že se nevzdávají. Paralelu s civilním i profesním životem už však musí hledat každý sám.