Pocta Zoře Šemberové v Národním divadle

6. 4. 2013 reportáže

Autor Zuzana Smugalová

Sto nedožitých let a odhalení busty významné tanečnice a pedagožky Zory Šemberové byly příležitostí k setkání jejích žáků a obdivovatelů v rámci slunečného odpoledne 10. března 2013 v historické budově Národního divadla v Praze. V předvečer narození této historicky první světové Julie se mohli diváci, včetně významných hostů, potěšit vzpomínkou na život proslulé dramatické umělkyně, a to především díky Zdeňku Prokešovi, který ve spolupráci s Národním divadlem celou akci organizoval. Pod názvem In Loving Memory zahájila program projekce fotografií ze života Zory Šemberové doprovázená hudbou Antonína Dvořáka. V krátkých fragmentech se následně představili tanečníci Baletu Národního divadla v Praze a v Brně v choreografiích Zdeňka Prokeše (Romeo a Julie), Petra Zusky (Ej Lásko) a Jiřího Kyliána (Návrat do neznámé země, Petite Mort). Slovem prokládala taneční dění na jevišti ND Taťjana Medvecká, která předčítala ze vzpomínkové knihy Zory Šemberové Na šťastné planetě. V závěru se pak objevil krátký balet Bohuslava Martinů Otvírání studánek, který byl nastudován současným uměleckým souborem Laterny magiky jako rekonstrukce projektu z let 1960 a 1966 s choreografií Zory Šemberové a s tehdejší režií Alfreda Radoka. Bohužel jen těžko můžeme v dnešní době posoudit autentičnost celého projektu, stejně jako kontext, ve kterém bylo dílo v tehdejší době uváděno a podmínky jeho nastudování. Ve druhé části byli na 1. balkoně vpravo návštěvníci svědky odhalení busty Zory Šemberové. Bronzový artefakt vytvořila akademická sochařka Olga Vohnoutová, která toto dílo darovala Národnímu divadlu už v roce 1993. Zora Šemberová tak vstoupila, za přítomnosti významných osobností českého tanečního umění, včetně přítomného Jiřího Kyliána, do pomyslné síně slávy jako první žena z tohoto oboru vedle svých kolegů: Augustina Bergera, Joe Jenčíka a Saši Machova. Připomíná tak všem svým následovnicím a nakonec i následovníkům, že pravda je v tanci i v životě, i když to tak někdy nevypadá, tou jedinou správnou cestou.