Maturitní koncert v Duncan Centre
Před komisí složenou z interních a externích učitelů konzervatoře vystoupily slečny, které po celou dobu studia nabývaly různé zkušenosti a zdokonalovaly svoje taneční dovednosti. V onen den D musely být schopny předvést choreografii, která je vyvážena nejen tanečně, ale zahrnuje i navržení kostýmu a práci se světly.
Program napovídal různorodost a sliboval hezkou podívanou. Všechny choreografie byly v rozsahu kolem osmi minut, některé byly tančeny na ticho a některé pracovaly s hudbou (klasickou i současnou), či dramatickým přednesem básní Guillauma Apollinaira.
Až na výjimku byla zpracovávána spíše melancholická témata, která vyznívala velmi zajímavě, ale divák se nevyhnul myšlence, proč takhle mladé slečny nevypráví o něčem veselém a hravém. Z některých choreografií byla cítit stísněnost a obava.
První choreografie Nadechnutí, kterou vytvořila Tereza Chlumová, pracovala s motivem dechu. Každý pohyb byl veden nádechem nebo výdechem, interpretku nedoprovázela žádná hudba, dech samotný vytvářel zvuk na jevišti. Helena Peterová v choreografii Luciina zpověď vytvořila dialog houslí a tance. Hudba pro tanec a tanec pro hudbu. Gabriela Chmelíková si přizvala ke spolupráci dvě spolužačky a v choreografii nazvané Čelem nebo zády si pohrávaly s pohybem a mimikou tvořenou zády či čelem k publiku. Magdalena Tylová si záměrně vybrala jednu skladbu Antonia Vivaldiho, nechala se věrně od začátku až do konce vést touto vážnou hudbou a vytvořila tak velmi silnou promluvu. První polovinu maturitního koncertu zakončila veselá choreografie P.Š.T., která pracovala s vtipem, který byl založen jak na rytmu, tak na pohybu. Vhodně zvolené prostředí bazénu a tanečníci v plavkách zabezpečili divákům možnost veselí celých devět minut tohoto představení.
Po přestávce se představila Sandra Kudelová s choreografií nazvanou Strach lze… Byla zahalená do červené elastické látky, ze které se snažila vymanit. To se jí podařilo a bylo po strachu. Hana Laštovičková měla bezpochyby nejzajímavější kostým večera. Krátká sukýnka zlaté legíny, černé tričko a obličej namalovaný na zlato. Její choreografie Partikule ad hoc byla rozdělena do čtyř krátkých částí, kdy byla každá založena na jiném principu. Velmi nápadité. Život je med… to je představa Andrey Vykysalé, která se nechala inspirovat poezií G. Apollinaira. Vše se odehrávalo na jedné diagonále jeviště. Ponurý hlas interpretky poezie a tlumené světlo ztemnily atmosféru celého dílka. Na konec se představila Barbora Kratochvílová se svým Zpěvem přiznání. Její nádherná práce paží a obrovská soustředěnost na roli, k tomu vhodně zvolené červené šaty a hudba Vladimíra Godára byly tím, co udělaly výjimečnou tečku za celým maturitním koncertem.
Následovalo předávání květin a dárků od třídního učitele, děkování pedagogům a všem, kteří provázeli tento ročník po dobu jejich studia. Po krátké pauze, kterou všechny tanečnice věnovaly převlečení se do večerních šatů, následovalo stužkování a slavnostní přípitek.
Zvykem na konzervatoři Duncan Centre je, že třetí ročník připraví maturantům zábavní program. Ten se letos velice vydařil. Najednou se všichni ocitli v cirkusu, objevil se popcorn a návštěvníci viděli krocení lvů, provazochodce, kouzelníky a další. Všichni se smáli tak, že se za břicha popadali, a tím se nastartovala nálada k hodování, popíjení a přijímání gratulací… Maturitní koncert i večírek se vydařil a ti, kterým především patřil, na něj budou jistě dlouho vzpomínat.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace