Taneční aktuality navštívily první čtyři dny festivalu, které patřily právě slovenským tvůrcům a mohou poprvé za své existence informovat české publikum, jaká byla atmosféra na této bratislavské taneční události. Od vzniku festivalu je jeho výkonnou ředitelkou Ing. Mgr. Miroslava Kovářová, absolventka VŠMU a VŠE v Bratislavě, pedagožka, choreografka, dramarugyně a organizátorka mnoha projektů v oblasti nejen současného tance. V současné době kromě vedení festivalu učí limónovskou techniku na VŠMU a je výkonnou ředitelkou nového baletního tělesa Balet Bratislava. Je zástupkyní Slovenska v mezinárodní síti Aerowaves. Díky účasti na přehlídkách současného tance v rámci této sítě má přehled o dění na jevištích po celé Evropě. Její poslední snahou je vytvořit také na Slovensku, třeba během festivalu, taneční platformu, na které by se předvedlo to nejlepší ze slovenské taneční tvorby a na kterou by se mohli sjet produkční a manažeři ze všech zemí a v případě zájmu pozvat slovenské soubory na hostovaní do zahraničí. Jakýmsi předvojem pro tento náročný projekt byly právě první čtyři dny festivalu. Představila se Bubla a Benito Company se svou premiérou inscenace Krv a Kráľ, Jaro Viňarský dokonce v předpremiéře nového projektu Kalbo/Ball (vytvořeného ve spolupráci s bulharským Pro Rodopi Art Center a v choreografii Petara Todorova). Dále zde uvedly své choreografie nejvýznamější slovenské skupiny Alternatívne divadlo elledanse, Divadlo Štúdio tanca z Banské Bystrice a skupina Debris s inscenací Mono, která byla nominovaná na prestižní divadlení cenu DOSKY 2011. Novinkou festivalu byl projekt V4 in motion. V rámci tohoto projektu, podporovaného Visegrad Fund, byla každý den od 2. do 6. října představena jedna země Višegrádu, a to nejen vybranou taneční skupinou, ale též workshopem a diskusí o situaci současného tance v té které zemi.
Slovensko bylo reprezentováno Debris Company, Česká republika skupinou VerTeDance, Polsko zastoupil Teatr Tanca Zawirowania (umělci z Polska se na festivalu představili vůbec poprvé za jeho existenci) a Maďarsko Anna Réti a skupina Bloom!
Po sousedních zemích následovala o něco větší exotika. Pátek 7. října byl totiž celý oddán umělcům z dalekého Japonska. V rámci festivalového pod-projektu Japan is here vystoupila choreografka Kae Ishimoto s dílem Transformed Girl (tančila Yukio Waguri) a Ko Murobushi v duetu s maďarskou tanečnicí Bataritou Leftover Shadow.Cílem bylo seznámit slovenské publikum s japonským stylem butó, který vznikl jako reakce na moderní taneční směry a situaci v poválečném Japonsku. Součástí tohoto projektu byla také přednáška o butó, dva workshopy a promítání dokumentárních a tanečních filmů.
Vrchol festivalu ale opět patřil Slovensku, tedy alespoň částečně - na návštěvu domů zavítala slovensko-belgická formace Les SlovaKs. Jejími členy jsou slovenští tanečníci, kteří se všichni vydali do Bruselu studovat proslulou školu současného tance P.A.R.T.S. a v roce 2006 tam založili vlastní soubor, kde kombinují současný tanec s kulturním odkazem své země, s folklórem. Na festivalu uvedl nejdříve své Solo 2009 zakládající člen souboru Peter Jaško a poté představil celý soubor novou choreografii Journey Home. Tímto představením festival po deseti dnech velkolepě zakončili. Slovenský den Jak již bylo řečeno, během projektu V4 in motion se představila každá země Višegrádu worhshopem, diskusí a choreografií. Slovenský den proběhl jako první, v neděli 2. října. Začal na sále VŠMU ranním workshopem Partnerského tance pod vedením Daniela Račka a Martiny Lacové, členů Debris Company. Během dvou hodin si měli účastníci workshopu vyzkoušet některé prvky partneřiny v současném tanci, která se od toho klasického v mnohém liší. Místo obvyklého ranního rozehřátí si měly páry navzájem promasírovat a uvolnit klouby, následovalo vysvětlení základních principů partnerského tance. Na závěr se tanečníci dopracovali k úryvku choregrafie, kterou mohli večer zhlédnout celou v představení Mono. Přestože byla neděle ráno, sešlo se na sále přes třicet účastníků (překvapivá byla obzvlášť hojná pánská přítomnost) a na sále panovala velmi příjemná přátelská atmosféra.
Program pokračoval odpolední diskusí na téma slovenského tance, která se odehrála v kavárně T&D Domu elledanse, kde byla uvedena také většina představení festivalu. Moderátorkou diskuse byla Miroslava Kovářová a jejími hosty Zuzana Hájková, Šárka Ondrišková a Marta Poláková. Tyto tři dámy jsou významnými osobnosti v oblasti současného tance na Slovensku:
Zuzana Hájková, absolventka VŠMU, je choreografka, pedagožka a od roku 1998 ředitelka Štúdia tanca, jediného profesionálního souboru současného tance na Slovensku, který působí v Divadle Štúdio tanca v Banské Bystrici (soubor je podporován zřizovatelem Bánskobystrický samosprávný kraj). V úvodu diskuse představila svojí skupinu, její vznik a fungování a také částečně festival Štyri dni (+2) tanca pre Vás, který v divadle pořádá od roku 2000 (a kterého jsou Taneční aktuality exkluzivním mediálním partnerem). Štúdio tanca má na repertoáru mnoho inscenací, pod většinou z nichž je podepsána právě Zuzana Hájková. Za svou existenci již divadlo uvedlo 28 celovečerních projektů moderního tanečního divadla, častokrát spolupracovali se slovenskými i zahraničními umělci. Soubor cestuje po Slovensku a účastnil se i mnoha mezinárodních tanečních festivalů po celém světě.
Šárka Ondrišková, též absolventka oboru choreografie na VŠMU, je zakladatelka a vůdčí osobnost Alternativného divadla a Tanečnej školy elledanse, které vznikly v roce 2007. Během diskuse pohovořila o problematice svého souboru i prostor, ve kterých sídlí. Bývalý prostor jatek vedle městské tržnice koupil její manžel a divadlo je tudíž soukromý podnik. Na co nevyšly peníze od sponzorů či z grantů, museli doplácet ze svého a nyní v době krize to začíná být neúnosné, jelikož sponzoři se začínají stahovat. Taneční škola vedle divadla prý vznikla více méně mimoděk, ale postupně se rozrostla a dnes již čítá přes 200 žáků. V divadle elledanse se koná většina představení během festivalu Bratislava v pohybe a kromě toho se snaží mimo vlastního souboru poskytnout rezidenci i jiným nezávislým uskupením. Mimoto je otevřena i jiným žánrům, formou pronájmu či koprodukce poskytuje zázemí pro tvorbu nejen tanečních a divadelních, ale též výtvarných a hudebních projektů.
Marta Poláková je pedagožkou, choreografkou a taneční teoretičkou, působí nyní především na Katedře taneční tvorby VŠMU a je první slovenskou držitelkou doktorátu v oboru Moderní tanec. Ve své teoretické práci se zabývá analýzou pohybu podle metody Rudolfa Labana, absolvovala roční kurz na Laban/Bartenieff Institute of Movement Studies v New Yorku. Je nezávislou publicistkou v oblasti tance, publikuje například v časopise o současném tanci Salto.
Během diskuse se řešil především stav současného tance na Slovensku – jeho situace totiž není vůbec růžová. Kromě nedostatečné podpory finanční (jak co se týče státu, tak soukromého sektoru) je zde i problém s návštěvností, jelikož publikum se málokdy o podobných akcích dozví. Vedoucí divadel přiznávají, že na pořádné PR nejsou peníze ani lidé. Těžko se pak navazuje spolupráce nejen s médii, ale také případné mezinárodní výměny v rámci zahraničních festivalů (přesto se v omezené míře koná: Zuzana Hájková popsala spolupráci s polským souborem, Šárka Ondrišková s českým festivalem ProART). V tomto ohledu je problém opět na straně státní podpory, přes 80 procent z rozpočtu dotačního systému Pro Slovakia, který zajišťuje mobilitu umělců, padne na folklórní soubory. Co se týče médií a odborné reflexe vůbec, chybí zde dostatek odborně vzdělaných lidí, kteří by o tanci psali či ho jiným způsobem propagovali (například obor taneční vědy na VŠMU zanikl před 15 lety). Ani v divadelním ústavu se tancem nijak zvlášť nezabývají. V neposlední řadě je podle slov účastníků debaty problém v určité roztříštěnosti scény současného tance, že spolu dostatečně nespolupracují na propagaci a zviditelňování tance jako takového. Na toto téma se rozvinula živá diskuse: Marta Poláková navrhuje, aby bylo utvořeno jakési hlavní profesionální těleso současného tance v Bratislavě, se kterým by se mohli místní diváci identifikovat. Tento soubor by se mohl stát určitou institucí, která by definovala současný tanec směrem k veřejnosti, a byl by tedy motivací pro diváky i pro tanečníky. Miroslava Kovářová namítá, že jeden soubor by nepomohl a mělo by jich být více. Řešení vidí spíše v instituci teoretického charakteru, například v rámci Divadelního ústavu, který by se zabýval jak reflexí a publikací, tak archivací (DÚ sice archivuje všechna představení i nyní, chybí ale odborná teoretická činnost). Na tom se nakonec všichni shodnou, jelikož v současné situaci se jeví jako nemožné postavit nějaký institut či centrum výzkumu tance „na zelené louce“. Nejdůležitější ovšem je semknout se jako komunita, o problému mluvit (tato diskuse byla po dlouhé době skutečně první, na které se podobné otázky řešily), pořádat fóra, platformy a konference a své problémy a požadavky jasně formulovat, aby se mohlo pokročit k činům. Komunita sama, a především kokrétní osoby musí vytvořit vlastní iniciativu, aby se o současném tanci začalo mluvit. Zdá se ovšem, že nezávisle na sobě je již naplánováno několik takových počinů: Marta Poláková bude pořádat diskusní platformu o současném tanci, Ivica Lizskayová z výzkumného centra VŠMU organizuje konferenci tanečních pedagogů. Jednou z priorit by mělo být postupné zavedení některých teoretických předmětů na VŠMU (taneční analýza, kritické psaní a pod.), podpora studentské odborné umělecké činnosti a více motivace pro studenty, umělce i veřejnost. Jak Marta Poláková trefně shrnula, je prostě třeba „Emancipovat taneční umění“. Na závěr slovenského dne byla uvedena nová inscenace Debris Company MONO, která byla krátce po svém vzniku nominována na divadlení ocenění DOSKY 2011 za inscenaci roku a hudbu. Slovenský den byl tak zakončen výborným uměleckým zážitkem, který potvrzoval, že na Slovensku má současný tanec své naděje. To nejlepší z festivalu Bratislava v pohybe je v současných dnech k vidění také v Praze – v rámci festivalu Hybaj Ho!
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace