Začít prázdniny zhlédnutím zajímavého tanečního site specific projektu by si přál snad každý. V Brně tato možnost nastala. V sobotu 29. 6. 2013 chvíli po setmění uspořádalo taneční sdružení Filigrán ojedinělé představení v bývalé textilní továrně Vlněna Brno.
Prostory této továrny jsou v poslední době využívány často na různé alternativní produkce, vstup je tam však už jen na vlastní nebezpečí. Objekt, který si ještě stále zachovává genius loci, je odsouzen k demolici a na jeho místě vyroste moderní neosobní budova, která bude zčásti sloužit jako obchodní dům a z části jako prostor pro podnikatele – jak jinak! Než se tak stane, rozhodl se Filigrán ještě naposledy užít si toto místo a vytvořit představení, na které se jen tak nezapomíná.
Rozvlněný večer respektoval ducha tohoto místa. Hudba a pohyb jej objaly něžně a bez ambicí přebít ho hlasitostí a výstředností. Rozjasnily ho natolik, že pravděpodobně naposledy ožilo a nadechlo se.
Tanečníci ve složení Veronika Kolečkářová, Eva Navrátilová, Michaela Ondrašinová, Marie Kuncová a Jan Ondruška servírovali postupně své nápady vzniklé při osahávání prostoru. Jen po částech nám odhalovali, kde se právě nacházíme. Světla bylo pouze tolik, kolik bylo v daný moment potřeba. Dlouho pak divák netušil, jak je prostor členitý a co vše se v něm skrývá. Hudebníci Tomáš Jenček a František Zajíc své umístění prozradili velmi záhy: na střeše jakési převlékárny, či kanceláře, která je součástí této tovární haly.
Projekt probíhal všude: v každém koutku, za každou trubkou, na každé podlahové kostce, v okně, dokonce i na traverze 10 metrů vysoko. Každý z tanečníků měl své místo, které zpočátku rozvlnil, brzy ale následovala práce ve skupině. Energie a síla celé performance se divákům přenesla až do konečku prstů. Sami samozřejmě nezůstali nezapojeni. Nejen že lapali po dechu, když viděli šplhajícího Jana Ondrušku nad svými hlavami, ale také byli skupinou performerů nuceni měnit místo, odkud dění pozorovat. Někdo se nezalekl a na chvíli se zapojil do hry, jiní postávali u zdi.
Prostor kupodivu nabízel i různé rekvizity – staré stoly, police, železné konstrukce. Vše až na houpačku, která rozhodně nebyla původní, hrálo v tomto nočním továrenském příběhu svoji roli. Atmosféru dodala daným pohybovým etudám práce se světly. Ta byla různě poponášena jak samotnými aktéry, tak i osvětlovačem Petrem Kačírkem. Hra stínů, odrazů a přímého světla dokreslila pohybové obrazy. Prach, vůně staré budovy, industriální zvuky a skvěle rozvržená a poskládaná kompozice jednotlivých tanečních kreací vytvořily tajemný příběh ze života továrny na výrobu vlny.
Nemůžu nepřidat, že projekt Filigrán ve Vlněně je prototypem profesionálního díla, a ne jen tak nějakým site specific projektem, které hřeší na to, že se odehrávají na zajímavých místech. Filigrán si vybral prostor, kterého se nezalekl, a zároveň ho nepřeřval svým sdělením. S pokorou každý z aktérů dal Vlněně možnost naposledy si užít obdiv. Troufám si podotknout, že takhle by měl vypadat pravý site specific projekt. Divák pak ve svém hodnocení nemusí být vůbec shovívavý a omlouvat to, co právě viděl. Naopak, kriticky může ocenit skvělou práci. Chcete-li ve svém site specific projektu získávat upřímný obdiv, naučte se, jak se to dělá, třeba právě od Filigránu.
Filigrán ve Vlněně Hudba: Tomáš Jenček, František Zajíc Tanec: Veronika Kolečkářová, Eva Navrátilová, Michaela Ondrašinová, Marie Kuncová, Jan Ondruška Světelný design: Petr Kačírek
Psáno z jediného uvedení 29. 6. 2013 z bývalé textilní továrny Vlněna Brno. Foto: Milan Fujda
Začít prázdniny zhlédnutím zajímavého tanečního site specific projektu by si přál snad každý. V Brně tato možnost nastala. V sobotu 29. 6. 2013 chvíli po setmění uspořádalo taneční sdružení Filigrán ojedinělé představení v bývalé textilní továrně Vlněna Brno.
Prostory této továrny jsou v poslední době využívány často na různé alternativní produkce, vstup je tam však už jen na vlastní nebezpečí. Objekt, který si ještě stále zachovává genius loci, je odsouzen k demolici a na jeho místě vyroste moderní neosobní budova, která bude zčásti sloužit jako obchodní dům a z části jako prostor pro podnikatele – jak jinak! Než se tak stane, rozhodl se Filigrán ještě naposledy užít si toto místo a vytvořit představení, na které se jen tak nezapomíná.
Rozvlněný večer respektoval ducha tohoto místa. Hudba a pohyb jej objaly něžně a bez ambicí přebít ho hlasitostí a výstředností. Rozjasnily ho natolik, že pravděpodobně naposledy ožilo a nadechlo se.
Tanečníci ve složení Veronika Kolečkářová, Eva Navrátilová, Michaela Ondrašinová, Marie Kuncová a Jan Ondruška servírovali postupně své nápady vzniklé při osahávání prostoru. Jen po částech nám odhalovali, kde se právě nacházíme. Světla bylo pouze tolik, kolik bylo v daný moment potřeba. Dlouho pak divák netušil, jak je prostor členitý a co vše se v něm skrývá. Hudebníci Tomáš Jenček a František Zajíc své umístění prozradili velmi záhy: na střeše jakési převlékárny, či kanceláře, která je součástí této tovární haly.
Projekt probíhal všude: v každém koutku, za každou trubkou, na každé podlahové kostce, v okně, dokonce i na traverze 10 metrů vysoko. Každý z tanečníků měl své místo, které zpočátku rozvlnil, brzy ale následovala práce ve skupině. Energie a síla celé performance se divákům přenesla až do konečku prstů. Sami samozřejmě nezůstali nezapojeni. Nejen že lapali po dechu, když 
viděli šplhajícího Jana Ondrušku nad svými hlavami, ale také byli skupinou performerů nuceni měnit místo, odkud dění pozorovat. Někdo se nezalekl a na chvíli se zapojil do hry, jiní postávali u zdi.
Prostor kupodivu nabízel i různé rekvizity – staré stoly, police, železné konstrukce. Vše až na houpačku, která rozhodně nebyla původní, hrálo v tomto nočním továrenském příběhu svoji roli. Atmosféru dodala daným pohybovým etudám práce se světly. Ta byla různě poponášena jak samotnými aktéry, tak i osvětlovačem Petrem Kačírkem. Hra stínů, odrazů a přímého světla dokreslila pohybové obrazy. Prach, vůně staré budovy, industriální zvuky a skvěle rozvržená a poskládaná kompozice jednotlivých tanečních kreací vytvořily tajemný příběh ze života továrny na výrobu vlny.
Nemůžu nepřidat, že projekt Filigrán ve Vlněně je prototypem profesionálního díla, a ne jen tak nějakým site specific projektem, které hřeší na to, že se odehrávají na zajímavých místech. Filigrán si vybral prostor, kterého se nezalekl, a zároveň ho nepřeřval svým sdělením. S pokorou každý z aktérů dal Vlněně možnost naposledy si užít obdiv. Troufám si podotknout, že takhle by měl vypadat pravý site specific projekt. Divák pak ve svém hodnocení nemusí být vůbec shovívavý a omlouvat to, co právě viděl. Naopak, kriticky může ocenit skvělou práci. Chcete-li ve svém site specific projektu získávat upřímný obdiv, naučte se, jak se to dělá, třeba právě od Filigránu.
Filigrán ve Vlněně
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace