Elledanse a Jaro Viňarský

1. 10. 2011 reportáže

Autor Petra Dotlačilová

Druhý večer Bratislavy v pohybe se odehrál v T&D Dome, tedy na domovské scéně Alternativného divadla elledanse. V tomto multifunkčním prostoru, přestavěném z bývalých jatek, se odehrají všechna další představení festivalu až na závěrečný večer s Les SlovaKs (ten se bude konat v Městském divadle P.O. Hodži).
V T&D Dome se kromě divadelního sálu nachází také taneční škola s několika studii a dva bary, které slouží k setkávání i k pořádání koncertů a jiných akcí. Je zde i prostor pro výstavu, a tak proběhla tento večer i vernisáž výstavy fotografií a videoinstalace Nora Knopa Ohýbanie reality, která bude k vidění po celou dobu průběhu festivalu. Fotografie a film se zabývají vztahem člověka k prostředí, které ho obklopuje. Jednak zabírá tanečníky, jak se snaží připojit se k neviditelným liniím neviditelné sítě vyrůstající z geometrie reality („univerzální síť“), a také je zachycuje ve skoku na pozadí architektury. Tělo ve výskoku totiž působí silné gravitační pole a tím „ohýbá“ realitu na fotce.

Představení tentokrát sestávalo ze dvou samostatných choreografií v podání dvou různých uměleckých uskupení. Quadrans – Pár stratených slov
Alternatívne divadlo elledanse se představilo jednou částí ze své trilogie Quadrans, která pojednává o lidech hledajících ve složitosti mezilidských vztahů samy sebe. Choreografie se zhostila česká choreografka Lenka Vágnerová spolu s Pavlem Maškem. Šest tanečníků prožívá na jevišti své mini-příběhy z každodenního života. Život je plný soubojů s ostatními, touhy po klidu a větší svobodě. Tento životní zápas není ovšem podáván tak tragicky, ale spíše v ironicko-sarkastické podobě. Mezi nejkomičtější momenty patří hned v úvodu znázornění touhy ovládat ostatní, která je pojatá jako driblování a pohrávání si s lidskou hlavou. Tělo patřící k této hlavě je jen takovým doplňkem, který musí chtě nechtě následovat hlavu tam, kam letí. Když hráče omrzí tato zábava, hlavu odhodí a vybere si jinou oběť. Jindy si zase ženská postava udělá z ostatních pěti tanečníků živý hudební nástroj na který „hraje“ zakusováním se do jejich krků – jejich výkřiky pak tvoří melodii písně. Stejnou píseň pak vykřikuje ona sama, když se jí skupina zmocní a pohazuje s ní v kruhu ze strany na stranu. Do snu se naopak dostaneme spolu s jinou tanečnicí, která touží uniknout davu a vyletět vysoko nad jeho hlavy – to se jí též povede za pomoci tří mužů a ona si může poletovat po scéně. Její radost je tak citelná, že ji dokáže přenést do hlediště a divák jen závidí, že si nemůže také zalétat.
Tyto pohybově divadelní momenty jsou střídány momenty čistého tance a náročnou partneřinou, nikdy se ovšem z jeviště nevytratí expresivita, divoká energie sálající z tanečníků a především opravdivost jejich jednání, která je cítit z každého jejich pohybu a výrazu tváře. Originálně je využíván prostor jeviště, které sahá až do „zákulisí“ a tanečníci tedy vlastně nemají žádný prostor k odpočinku, jsou stále na očích. Scénu nezatěžují žádné rekvizity, pouze ji čas od času doplňuje jednoduchá projekce.

Námět: Šárka Ondrišková
Choreografie: Lenka Vágnerová, Pavel Mašek
Hudba: Peter Groll
Scéna: Tomáš Mezei, Matůš Bubák
Kostýmy: Matyáš Bubák
Světelný design, animace: Tomáš Mezei
Produkce: Jana Hladíková
Technická podpora: Martin Kubánka, Peter Karpiš, Peter Karpiš ml., Štefan Prelovský, Q99
Účinkující: Zuzana Hainiková, Zuzana Sehnalová, Klaudia Vargová, Pavol Kovalčík, Stanislav Stanek, Ladislav Cmorej a.h. Kalbo/Ball

První zahraniční host uvedl své dílo na bratislavském festivalu dnes večer, a to dokonce v předpremiéře! Taneční a divadelní režisér z Bulharska Petar Todorov vytvořil představení Kalbo (v překladu „koule“), ve kterém účinkuje jediný interpret – známý tanečník a preformer Jaro Viňarský, držitel Ceny Sazky za rok 2006 za „objev v tanci“ a z téhož roku i Ceny diváka z České taneční platformy. Představení má jediné a jasné téma: je o vztahu člověka k Matce Zemi. Představení vzniklo v produkci Pro Rodopi Arts Centra (Bul) a Centra nezávislej kultúry Záhrada (Bánska Bystrica, Sk).
Na jevišti je jediná dekorace: železná koule na otočné desce, a v té kouli je nahý člověk. Tento obraz vyjadřuje výchozí bod a neměnnou skutečnost naší existence, tedy že člověk je zrozen ze země. Další obrazy ukazují různý vztah člověka ke své „matce“. Snaží se z ní vymanit, snaží se zastavit její točení, rozebrat ji, zničit ji a postavit se na její místo. Mimo tuto metaforu se během představení objevovaly citace různých uměleckých děl, od Da Vinciho ilustrace člověka v kruhu, přes zobrazení Atlanta nesoucího zemi či Rodinova Myslitele, až po antické sochy. Kalbo ovšem není jen sled póz, ale také fyzicky náročná záležitost plná až akrobatických kreací na kovové konstrukci či bez ní na otočné desce. Poté, co interpret „Zemi“ úplně rozebere a každou její hemisféru pošle na jiný konec sálu, zjeví se znovu v montérkách a svářečské helmě, aby ji opět sestavil. Tento absurdní závěr je ještě víc umocněn umělcovým nezvyklým požadavkem, že by potřeboval dobrovolnici. Tu si nakonec vybere, zavře ji do železné konstrukce a roztočí... Humorné a překvapivé zakončení choreografie plné napětí a jakéhosi dusna tak neuvěřitelně odlehčilo atmosféru a podnítilo diváky, kteří zůstali v sále, k bouřlivému potlesku.
Jak již to bývá, nahota na jevišti stále zůstává pro některé diváky neakceptovatelným faktem, a když to trvá poněkud déle, z divadla odcházejí. Nutno ovšem poznamenat, že v tomto případě byla nahota naprosto přirozenou součásti díla se zvolenou tématikou a ještě ke všemu byla vtipně používána v rámci citací soch a obrazů – antické sochy atletů si přece jen stěží dovedeme představit oblečené.
Koncepce a režie: Petar Todorov
Hudba: Petya Dimanova
Interpretace: Jaro Viňarský
Scéna: Hannah Schwartz
Kostýmy: Nikolina Kostova-Bogdanova
Železná kostrukce: Roumen Benkovski
Světla: Tomáš Morávek, Katarína Ďuricová
Produkce: Petar Todorov a Jaro Viňarský
Koprodukce: Plovdiv State Puppet Theatre Z představení 30. září 2011 v bratislavském T&D Dome elledanse.