Na kolegiální návštěvu z Banské Bystrice přijelo do elledanse v sobotu večer Divadlo Štúdio tanca s představením Bioprodukt. Sedm mladých tanečníků vystoupilo v sedmi sólech, jejichž hlavním námětem byli oni sami. Choreografku Zuzanu Hájkovou zajímá jejich vlastní povaha, postoje, pocity a záliby.
Slovo bioprodukt si většinou spojujeme s produktem zdravým a šetrným k životnímu prostředí, Hájková zde ale pojímá jako bioprodukt člověka, který je pro ni nejčistším a nejdokonalejším výtvorem přírody. Každý tanečník má svou vlastní barvu i svou vlastní zeleninu jako symbol, se kterým si během představení pohrávají. Jednotlivá jejich sóla mají vyjádřit širokou paletu emocí: strach, vážnost, zmatek, zranitelnost, prázdnotu, moc lásku... Každý tanečník vyjadřuje pocit, který nejvíce odpovídá jeho duševnímu rozpoložení, a vyjadřuje ho jemu nejbližšími pohybovými prostředky. Na každém sóle je patrný individuální přístup k tvorbě choreografie. Vidíme zběsilé zoufalství či strach ve zběsilém tempu, komické přehánění emocí pomocí grimas, něžnou zranitelnost a lásku, souboj a pokus o ovládnutí druhého, chtivost a nenasytnost. Ve všech těchto sólech či skupinových výstupech se vždy vyskytne nějaký druh zeleniny, jediná rekvizita, která po „použití“ zůstává ležet ma jevišti a postupně se tak těmito „zbytky“zaplní celá scéna. Na závěr se nám zjeví člověk ve své podstatě, jakási Eva, přikrytá pouze zelenými listy, neuvěřiteně něžné stvoření vyjadřující lidskou čistotu potom, co se odprostí od všech negativních emocí. Nápad zaměřit se na každého tanečníka, individuálně s ním pracovat a poté vše spojit v divadelní tvar jednotným tématem (které je samo o sobě vtipnou metaforou) je jistě velice dobrou myšlenkou. Otázkou je, zda sedm individuálních příběhů na jeden večer není příliš. Trochu nuceně totiž působily krátké skeče mezi sólovými výstupy, které měly odlehčit atmosféru, což je u tohoto typu choreografie jistě nutností. Ovšem pokusy o cirkusové triky a humor nebyly příliš přesvědčivé. I když byl vždy přítomen prvek zeleniny, který měl být spojujícím elementem všech částí (jako „bioprodukt v rukou bioproduktu“), chyběla tomuto spojení dostatečná hloubka a až příliš to vskutku připomnělo cirkusové vystoupení, kde akrobacii nahradil tanec a emoční balancování. Cirkus byl vedle toho lehce cítit i z kostýmů a hudby.
Choreografie: Zuzana Hájková Hudba: Adrián Demoč Kostýmy: Larisa Gombárová Světla: Ján Čief Tančí: Denisa Benčaťová, Lucia Horvátová, Petra Péterová, Lenka Rajchmanová, Tibor Trulík, Boris Nahálka j.h., Tomáš Nepšinský a.h.
Z představení 1. října 2011 z bratislavského Domu T&D elledanse.
Slovo bioprodukt si většinou spojujeme s produktem zdravým a šetrným k životnímu prostředí, Hájková zde ale pojímá jako bioprodukt člověka, který je pro ni nejčistším a nejdokonalejším výtvorem přírody.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace