Ruská primabalerína světového renomé Světlana Zacharova vystoupila v Kongresovém centru v Praze spolu se sólisty a baletními umělci Velkého divadla v Moskvě a Mariinského divadla v Petrohradu. Do svého představení si pozvala vynikající umělce z Bolšoj baletu, například Michaila Lobuchina, Denise Rodkina nebo Denise Savina. Rodkin však kvůli úrazu nemohl vystoupit. Proto se musela změnit celá první část programu a jednoaktový balet Francesca da Rimini od choreografa Jurije Posohova nahradilo baletní gala.
Elegance, lehkost, jistota
Pestrý program se skládal z čísel klasických i moderních baletů. Jako první zatančili Světlana Zacharova s Michailem Lobuchinem pas de deux z Korzára. Zahajovat program není nikdy jednoduché. Tato skutečnost však suverénní výkon ruské primabaleríny a jejího partnera vůbec neohrozila. Medora v provedení proslulé primabaleríny působila elegantně a lehce, Lobuchin jí byl skvělou oporou a jeho herecký i technický projev vyzněl přesvědčivě.
Následující duet z Parting od choreografa Yuriho Smekalova (název lze přeložit jako rozloučení) zahrnoval vášnivé tango, jež svou dramatičností evokovalo rozchod. Výkon Eleny Evseevy a Alexandra Sergejeva z Mariinského divadla byl technicky dokonalý a těžké moderní prvky zvládali oba s bravurou.
Ukázku z baletu Caravaggio, který vytvořil Bruno Moretti, zatančili Světlana Zacharova a první sólista z Bolšoj baletu Jacopo Tissi. V lyrickém duetu tanečnice vynikala jak svým vyzrálým výrazem, tak svou éteričností, když se jako víla vznášela nad jevištěm, jako by se ho ani nedotýkala. Také v této choreografii, šité Zacharové jako na míru, vynikaly její jedinečné kvality – nekonečné rozsahy a graciézní port de bras.
Další dramatické sólo Vse ne tak s hudbou Vladimíra Vysockého v choreografii Morihira Iwata opět přesvědčivě zatančil Lobuchin. Připomínalo představení Sólo pro tři Petra Zusky, kde zaznívá i stejná píseň. Na diváky hluboce zapůsobil i duet s názvem Underwood v podání tanečníků – jednovaječných dvojčat – Alexeje a Antona Gainutdinovových. Tato choreografie umožnila vyniknout nekonečným pohybovým možnostem obou interpretů a také souhře, která díky jejich identickému vzhledu byla ještě patrnější.
První část večera pokračovala variací Satanela z Benátského karnevalu. Těžkou choreografii perfektně zvládli Elena Evseeva a Alexandr Sergejev. Sólistka Mariinského divadla vyjádřila strhujícím tancem své kvality a její partner vynikal po taneční i výrazové stránce. Publikum je za jejich výkon odměnilo velkým potleskem.
Posledním číslem baletního gala se stala Umírající labuť Michaila Fokina, kterou zatančila hvězda večera Světlana Zacharova. Její podání bylo naprosto dokonalé, díky její emocionalitě a přirozenosti hereckého ztvárnění byl tento dramatický part lehce uvěřitelný.
Hold bravurním výkonům
Po přestávce následovala již slíbená část programu – choreografie s názvem Před deštěm, kterou Zacharova tančila s Patrickem de Bana a Denisem Savinem. Hudební doprovod tvořila elektronicky upravená barokní hudba J. S. Bacha. Hlavní protagonista Patrick de Bana byl současně i autorem choreografie, která se zabývala milostným trojúhelníkem. Abstraktní dílo ponechávalo prostor pro fantazii, kdy si každý mohl vytvořit vlastní verzi příběhu. Jednalo se o elegantní a jemnou partneřinu Zacharové a de Bana. Denis Savin zůstal po celou dobu stranou, tančil v rohu jeviště a občas působil nadbytečně.
Poslední číslo večera Štrychy podle not spojuje mistrovské umění baletu s Mozartovou Symfonií č. 40 g moll. Humorný kus vytvořila irská choreografka Marguerita Donlon, která pracuje v Německu. Večer uzavřela bezstarostná radost spojená s technicky náročným tancem, do něhož pronikal inteligentní a hravý humor. Hlavní roli perfektně ztvárnila opět Zacharova, jejími rovnocennými partnery byli Michail Lobuchin, Denis Savin, Vladislav Kozlov, Alexej a Anton Gainutdinovovi. Tanečníci opakovaně roztleskali a rozesmáli publikum, zvláště když se převlékali do dámských baletních sukní.
Obecenstvo (převážně ruské) během celého představení spontánně reagovalo. V Rusku je běžné dávat baletním sólistům najevo uznání, u nás je to spíše rarita. Když Zacharova poprvé vstoupila na scénu, vítali ji diváci velkým aplausem. Večer pak zakončily nadšené ovace ve stoje. Zacharova dostala mnoho květin, které však byly jen malou odměnou za její taneční mistrovství, jež v Kongresovém centru předvedla.
Psáno z představení 10. ledna 2019, Kongresové centrum, Praha.
Amore
Korzár – pas de deux
Choreografie: Marius Petipa
Hudba: Adolph Adam
Parting
Choreografie: Yuri Smekalov
Hudba: Robert Powell
Caravaggio
Choreografie: Mauro Bigonzetti
Hudba: Bruno Moretti
Vse ne tak
Choreografie: Morihiro Iwata
Hudba: Vladimir Vysockij
Underwood
Choreografie: Ivan Vasiliev
Hudba: Max Rixter
Satanela – Benátský karneval
Choreografie: Marius Petipa
Hudba: Cesare Pugni
Umírající labuť
Choreografie: Michail Fokin
Hudba: Camille Saint-Saëns
Před deštěm
Scénář: Jean Francois Vazelle
Choreografie a režie: Patrick de Bana
Hudba: Johann Sebastian Bach
Kostýmy: Stephanie Boyerli
Štrychy podle not
Choreografie a režie: Marguerite Donlon
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart
Kostýmy: Igor Čapurin
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace