recenze

Vydařený pátý ročník ostravského festivalu současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu MOVE Fest 2018 letos proběhl od 23. do 27. května tradičně v Kulturním centru Cooltour.

Pomyslné hranice mezi světem klasického a současného tance, před několika desítkami let takřka nepřekročitelné, se v poslední době značně bortí. Není tak dnes pražádnou výjimkou či překvapením, pracují-li choreografické osobnosti současné scény se soubory tradičních kamenných divadel.

Sláva těm, kdo umí a chtějí oslavovat, gratulace jubilantům k výdrži a dosaženým zkušenostem. Spolu s Tancem Praha přišel před třiceti lety nejen do hlavní metropole, ale do celé republiky tanec současný, světový a špičkový.

Studio ALTA se během deseti let své existence stalo významným tvůrčím hubem, místem setkávání a spolupráce různorodých uměleckých žánrů i profesí. Improvizační večery nazvané Po pás jsou esencí této tendence. 

Na závěrečném představení dvaatřicátého ročníku festivalu Mezinárodní týdny tance, které se konalo v neděli 20. května 2018 v Divadle na Vinohradech, se představili studenti a absolventi Tanečního centra Praha a zároveň členové Baletu Praha Junior. 

Brněnský noční rozjezd MHD kupodivu nesmrděl, nehlučel a nerušil v přemítání nad právě viděným. Zřejmě jej z velké části zaplnili kultivovaní návštěvníci Divadelního světa, kteří mířili před sobotní půlnocí z Reduty domů a stejně jako já tiše rozjímali nad novým dílem Jiřího Bartovance. Hledala jsem slova, jak popsat dění, kvalitu, obsah i formu – to vše si totiž pohrávalo s vlastními hranicemi a přitom se spirálovitě nořilo do sebe. Omámena obrazy, které se mi vrývaly do paměti, i snahou odlišit je od představ, jež se během sledování odehrávaly pouze v mé hlavě, vracelo se mi stále jasněji jedno jediné slovo vystihující dokonale celou inscenaci – Obrys. 

Díky novému představení Juno a Avos se baletnímu souboru Slezského divadla v Opavě naskytla možnost ukázat své přednosti. Choreografie se ujal Jiří Pokorný, současný šéf baletu Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, který vytvořil taneční ztvárnění stejnojmenné „rockové opery“ z pera ruského skladatele Alexeje Rybnikova a spisovatele Andreje Vozněsenského.

Určitě se sluší začít gratulací, protože večer 18. května 2018 se v Divadle Archa představily dvě choreografky – Johana Pocková a Sadie Cansu Ergin –, které v předchozím roce v klání o Cenu Jarmily Jeřábkové zvítězily. Obdiv jim patří i za to, že v květnovém večeru dokázaly ovládnout jeviště, když každá zatančila hned dvě vlastní sóla. Gratulace míří také k Festivalu Nové Evropy, k němuž se Cena Jarmily Jeřábkové váže, neboť se pod taktovkou Evy Blažíčkové konal jeho jubilejní patnáctý ročník.