Tvorba Éduarda Locka v Praze
Do hlubokého prostoru vytvořeného dvěma řadami světel nad sebou a použitím mlhy vstupuje malá bytost, žena perfektně ovládající své šlachovité tělo. Nádherný pohyb ruší příšerná hudba, která doslova tahá za uši, naštěstí se ukazuje, že je to jen chvilková záležitost symbolizující předěly lidského života. Childern totiž vypráví o koloběhu života, o narození, dětech, vztahu mezi mužem a ženou a věčném dítěti v každém z nás. Po chvíli sólového tance přichází na jeviště muž, Patrick Lamothe, vedle Louise spíše průměrný tanečník, který se od počátku snaží chytit stejné tempo. Na profesionální a zkušenou tanečnici nemá a bohužel to stále připomíná ve všech částech tančených unisono. Přesto občas tato dvojice vytváří dialog každodenního života – hádky, radosti, pohlazení, ublížení, úcta i soucit. Dva lidé, kteří se milují, ale občas i nenávidí. Dvě bytosti, které se sbližují i oddalují… Pár, který plodí děti. Koncept choreografie není špatný, avšak výsledek je velmi slabý. Téma koloběhu života a partnerských vztahů bylo zpracováno již několikrát a tato verze bohužel nepřináší nic speciálního, nic objevného. Některé možná uchlácholí provedení zvedaček, kdy žena zvedá muže, různé ho přenáší a nadhazuje. Zkušeného tanečního diváka však nenadchnou ani tyto momenty. Jakoby tam byly dány záměrně jen proto, že jsou zajímavé. A takových části, kdy je tam něco „jen tak“, obsahuje Childern nespočet – např. když Luise nahází na jeviště asi dvacet plastových lahví, aby se z jedné, ve které je voda, mohli oba tanečníci napít a vzápětí je Patrick zase nahází zpět za oponu a už se s nimi více nepracuje. Nijak zvlášť se nepracuje ani se světly, až na prvních pět minut choreografie, ve kterých se prostor pomocí světel dělí na dva sektory. Bohužel Childern je dokladem toho, že ani skvělý tanečník není schopen zachránit průměrnou choreografii.
Vyniknout Luisině interpretačnímu umu naštěstí dala druhá choreografie večera Few Minutes of Lock, tedy výběr z několika představení, která vytvořil známý choreograf a umělecký ředitel souboru La La La Human Steps Édouard Lock. Luise Lecavalier velmi citlivě propojila tři velmi výrazné duety a díky nim představila svůj velký talent. Pánským doprovodem jí po celou dobu byl Keir Knight, který se představil jako velmi nadaný a bystrý tanečník, v jedné části se opět objevil i Patrick Lamothe. Few Minutes of Lock bylo velmi poutavým představením. Prudké a rychlé pohyby s neuvěřitelným nábojem a propracovanými detaily. Ačkoliv choreografie nepracuje s rekvizitami ani světly, jedná se tedy „jen“ o tanec v prostoru, je to velmi zajímavá podívaná. Konečně se na jevišti objevil promyšlený a ne samoúčelný pohyb, který byl hodný obdivu a ochromení. Škoda jen, že druhá část večera trvala jen krátce. Jistě by odcházelo domů více spokojených lidí, kdyby tanečníci na jevišti předváděli po celou dobu to, co nabídli ve druhé části a během potlesku – „přídavek“ všech tří interpretů večera vykouzlil velké překvapení a nadšení v hledišti.
Psáno z představení 19. června 2011, Divadlo ponec.
Foto: Andre Cornellier a Massimo Chiarradia
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace