Koncert pro osm tanečníků a orchestr s názvem timINg uspořádal Orchestr Berg i taneční seskupení DekkaDancers na Nové Scéně ND ve dnech 9.–11. května 2011. Impulsem pro vznik společného představení byla hudba, Poeme symphonique pro 100 metronomů maďarského skladatele Gyorgy Ligetiho. Čas neúprosně odpočítává v barevně odlišných zvukových nuancích skutečných 100 metronomů, rozsázených mezi opuštěné a připravené nástroje. Prazvláštní kulisa, tikot a drobnohra zvuků, připomínající kuňkání či vánek, vítr u vody, vytváří zvláštní napětí. Po skončení této netradiční skladby, nastupuje komorní orchestr Berg postupně na svá místa. V čele s dirigentem Peterem Vrábelem nás vynikající hudebníci vtahují i do dalších metafor stejného autora. Ramifications je skladba pouze pro smyčcový orchestr z roku 1969. Polovina nástrojů je přeladěna o čtvrttón výše, takže vzniká pocit rozladěných nástrojů s neurčitou harmonií. Během této skladby sledujeme na několika monitorech dění v zákulisí. V šatnách, na chodbách i ve foyer Nové scény vidíme tanečníky i zpěvačku, jak se svým způsobem připravují, opakují jednotlivá chvílemi absurdní gesta a pohyby.
Ve skladbě slavného amerického skladatele, Aarona Coplanda, Koncertu pro klarinet a orchestr exceluje vynikající sólista na klarinet, Irvin Venyš. Mezitím se tanečníci objevují na scéně. Jejich výmluvně krátké glosy charakterizují určitá osobní těžko pojmenovatelná traumata. Teprve v poslední skladbě Dances, žijícího nizozemského skladatele Louise Andriessena, se tanečníci mohou konečně prezentovat. I v omezeně malém prostoru před orchestrem všech osm sólistů Národního divadla naplňujě nádhernou hudbu. Několik pohybových obrazů má zcela pevnou taneční strukturu a v jistých momentech tanečníci aleatoricky improvizují. Ve zpomaleném tempu a zcela originálně se každý „rozpadá“ v čase a prostoru. A to je to, co těmto tanečníkům v chrlení repertoárových kusů baletu Národního divadla chybí. Proto jsou tato místa neopakovatelně intenzivní a krásná. Na libretu spolupracovala mladá režisérka Petra Tejnorová a Lukáš Trpišovský, scénu a kostýmy vytvořil Antonín Šilar a filmové a videoprojekce Pavel Hejný.
Foto: Pavel Hejný
Koncert pro osm tanečníků a orchestr s názvem timINg uspořádal Orchestr Berg i taneční seskupení DekkaDancers na Nové Scéně ND ve dnech 9.–11. května 2011. Impulsem pro vznik společného představení byla hudba, Poeme symphonique pro 100 metronomů maďarského skladatele Gyorgy Ligetiho. Čas neúprosně odpočítává v barevně odlišných zvukových nuancích skutečných 100 metronomů, rozsázených mezi opuštěné a připravené nástroje. Prazvláštní kulisa, tikot a drobnohra zvuků, připomínající kuňkání či vánek, vítr u vody, vytváří zvláštní napětí. Po skončení této netradiční skladby, nastupuje komorní orchestr Berg postupně na svá místa. V čele s dirigentem Peterem Vrábelem nás vynikající hudebníci vtahují i do dalších metafor stejného autora. Ramifications je skladba pouze pro smyčcový orchestr z roku 1969. Polovina nástrojů je přeladěna o čtvrttón výše, takže vzniká pocit rozladěných nástrojů s neurčitou harmonií. Během této skladby sledujeme na několika monitorech dění v zákulisí. V šatnách, na chodbách i ve foyer Nové scény vidíme tanečníky i zpěvačku, jak se svým způsobem připravují, opakují jednotlivá chvílemi absurdní gesta a pohyby.
Ve skladbě slavného amerického skladatele, Aarona Coplanda, Koncertu pro klarinet a orchestr exceluje vynikající sólista na klarinet, Irvin Venyš. Mezitím se tanečníci objevují na scéně. Jejich výmluvně krátké glosy charakterizují určitá osobní těžko pojmenovatelná traumata. Teprve v poslední skladbě Dances, žijícího nizozemského skladatele Louise Andriessena, se tanečníci mohou konečně prezentovat. I v omezeně malém prostoru před orchestrem všech osm sólistů Národního divadla naplňujě nádhernou hudbu. Několik pohybových obrazů má zcela pevnou taneční strukturu a v jistých momentech tanečníci aleatoricky improvizují. Ve zpomaleném tempu a zcela originálně se každý „rozpadá“ v čase a prostoru. A to je to, co těmto tanečníkům v chrlení repertoárových kusů baletu Národního divadla chybí. Proto jsou tato místa neopakovatelně intenzivní a krásná. Na libretu spolupracovala mladá režisérka Petra Tejnorová a Lukáš Trpišovský, scénu a kostýmy vytvořil Antonín Šilar a filmové a videoprojekce Pavel Hejný.
Foto: Pavel Hejný
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace