Šivovo kolo života ve víru tance
Divadlo ABC hostilo na konci ledna premiéru dlouho připravovaného tanečního projektu Šivovo kolo života. Jedná se o jedinečné představení, které v sobě spojuje současné i tradiční tance z Indie. Za spolupráce režiséra Radima Špačka a zkušených choreografů (a pedagogů) v oboru indického tance Jany H. Baudisové, Sangity Shrestové, Ivany a Anežky Hessových a Inda Óm-Sajwela Sasidharana vznikla pestrá show, při které poznáme jak tradiční tance kathak a bharatanatyam, tak populární styl z bollywoodských filmů (který se vyvinul z lidového tance bhangra). Podívanou doplnila dynamická i meditativní indická hudba a také rozsáhlá videoprojekce.Kostru představení tvoří příběh z indické mytologie o osudu sester Rásy (Anežka Hessová) a Maji (Jana Hemelíková Baudisová), které znázorňují protipóly dobra a zla. V devatenácti kratších či delších obrazech seřazených do pěti částí sledujeme zrození sester, sudbu charakteru, zasvěcení do života, jejich každodenní život, lásky a svody. Jádrem zápletky je láska Rásy a Raviho (Vitor Tavares Mendes), která je překažena zlou sestrou Majou za pomoci ďábelského Dakshe (Óm-Sajwel Sasidharan). Ten se nakonec z Rásou ožení a Ravi je sveden Majou. Tenze mezi sestrami sílí a vyvrcholí po smrti Raviho: snažil se vzdorovat svému osudu, a tak zemřel Majinou rukou. Po jeho pohřbu dochází k souboji obou sester a k jejich vzájemnému smíření.
Tolik k rámcovému příběhu. Nejdůležitější na celém představení byl ovšem tanec, proto také byly narativní části mnohem stručnější a velmi symbolické. Ke každému okamžiku příběhu byl vybrán odpovídající tanec. Energické pasáže, jako například „Chod denního života“, „Oslava špatnosti“, „Svatební oslava“ či závěrečné defilé, se nesly v rytmu moderní indické hudby. Zde byla na scéně většinou celá taneční skupina, aby nás přenesla do rozjařeného prostředí v duchu bollywoodského filmu. Naopak vážné momenty či znázornění posvátných obřadů doplňovaly tradiční tance kathak a bharatanatyam. Kathak byl hlavním výrazovým prostředkem poslední postavy, kterou jsme zatím nejmenovali – boha Šivy. Již z názvu představení vyplývá, že Šiva byl hlavním hybatelem děje, on točil tím pomyslným kolem života, které se nazývá osud. Role Šivy byla rozdělena mezi dvě zkušené tanečnice kathaku, Sangitu Shresthovou a Ivanu Hessovou, a s každým jejich výstupem na jevišti zavládla až posvátná atmosféra, jejich tanec vyzařoval hlubokou koncentraci a smysl pro rytmus. Jelikož ale tanec kathak sám o sobě vypráví starodávné příběhy pomocí gest (mudry) a pozic těla, neznalý divák byl jistě ochuzen asi o polovinu požitku, který tento tanec nabízí. Kathak byl uveden na scénu ještě při jiné příležitosti, a to v podání celé „company“, sestávající ze deseti dívek. Rytmický dupot a zvonění rolniček, které měly tanečnice okolo kotníků, dokázalo vygradovat výstup na nejvyšší možnou míru, a to bez jakéhokoliv jiného hudebního doprovodu. Stačila jejich dokonalá souhra.K poněkud slabším místům patřily okamžiky příběhu, pro které zřejmě neměl daný taneční materiál (či taneční soubor) odpovídající prostředky. Mám na mysli například „Milostný duet“ Rásy a Raviho, kde nám Portugalec Mendes předvedl namísto Indie brazilskou capoeiru. Také „Souboj dualit“, navzdory potenciálu dramatického námětu, nebyl jak se patří vygradován a působil spíš jako nácvik bojového umění, než jako boj na život a na smrt.
Zcela nadbytečně působila ve většině představení videoprojekce, která spíše rozptylovala pozornost diváka, pro jehož oko byla pestrá akce na jevišti sama o sobě více než dostačující. Realistické záběry dnešní Indie se do alegorického tanečního příběhu vůbec nehodily, o něco lépe působily videokoláže, na nichž se prolínaly úryvky choreografie, která se ve stejnou chvíli odehrávala na jevišti (zdařilo se to například během výstupů boha Šivy).V každém případě je Šivovo kolo života, „indická show na evropský způsob“, v Čechách ojedinělým projektem, který zpracovává atraktivní tématiku tradiční i současné Indie pro diváky zajímavou formou a přitom kvalifikovaně, jelikož jeho tvůrci jsou (nejen) v českém prostředí uznávanými odborníky. Je to představení nejen pro ženy, které si oblíbily orientální tance jako uvolňující volnočasovou aktivitu, ale především pro každého, kdo se rád pobaví a zahřeje indickými barvami a rytmy.
Divadlo ABC, 29. ledna 2012.
Foto: Hana Major Sládková
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace