Saburo Teshigawara poprvé v Praze
Kde jste se Saburem Tershigawarou sešel poprvé a jak jste dokázal, že je v Praze?Poprvé jsme se sešli v Den Haagu v roce 2004, kde pro Nederlands Dans Theater, kde jsem byl ještě v angažmá, tvořil novou choreografii. Sice jsem nebyl do té věci obsazen, ale už tehdy jsem ho oslovil k případné společné spolupráci. A pak mi po nějaké době přišlo pozvání do Japonska. Chtěl, abych tančil v jeho obnoveném kuse Kazahana. Také tam jsem se setkal s vynikající japonskou tanečnicí Rihoku Sato. Tak naše spolupráce začala. Do Japonska jsem začal jezdit docela pravidelně a v loňském roce jsem se pokusil pozvat ho do Prahy, že bychom tady na místě něco společně mohli udělat. Za interpretaci duetu Scream and Whisper, dalšího Teshigawarova díla jste získali spolu s Rihoku Sato mezinárodní ocenění, Cenu Nejlepší tanečník roku 2005 v Cannes, co následovalo pak?
S duetem Scream and Whisper, který je jinak součástí celovečerního programu, jsme hodně cestovali po světě. Poté následovalo představení Green, kde s námi hrála i živá zvířata, např. krávy, kozy. Dále je zcela neobvyklé dílo Glass Tooth, kde Saburo tančí na čtyřech tunách skla, ve skleněné tříšti. Sklo je všude v obdélníku asi 10 x 4m a Saburo rozdupává skelné kusy nohama. Má sice boty, ale i tak někdy krvácí. Nás toho ušetřil, my jsme mimo tuto drastickou efektní hru. I s tímto představením. které se nedá moc vyvážet z technických důvodů, vytvořil site specific instalaci v Birminghamu. Teď se vidíte na jevišti po dlouhé pauze po sedmi letech. Plánujete dále společný projekt pro Váš soubor 420PEOPLE?
Jsem velmi šťastný, že se setkání uskutečnilo. Saburo Teshigawara připravil pro Prahu svoje sólové vystoupení, zřejmě na základě staršího sóla Miroku. Ptal se hodně na české publikum. Když jsem mu diváckou obec popisoval, rozhodl se pro klasickou hudbu. Jaká hudba to bude, to jsme vůbec netušili. Bylo to překvapení i pro nás. Přijel se skupinou tanečníků a zkouší teď i tady v Praze svou novou choreografii, kterou předvedou jako evropskou premiéru na mezinárodním festivalu v Montpellier, kam odjíždí hned z Prahy. Co se týká budoucnosti, rádi bychom, aby s námi Saburo pracoval. Je to ovšem otázka peněz a času. Jak se vám zkoušelo s úžasnou Rihoku Sato?
Teď jsme po sedmi letech zkoušeli s Rihoku Sato náš duet ze zmíněného Scream and Whisper, který tady předvádíme, a bylo to, jako bychom jej tančili včera. Je to až neuvěřitelné, ale musíme být pořád ve střehu. Myslím si, že je to skutečná událost, když je tento všestranný umělec v Praze. Vaším přičiněním se v Praze ukázalo již několik význačných choreografů, kteří jsou ve světě skutečně na „hot“ seznamu, a to ze zcela jiného úhlu, než kdyby přijeli jen hostovat se svými soubory.
Ano, je to pravda. Pan Teshigawara mimoto, že vede svůj soubor Karas i taneční studia v Tokiu, tak také pracuje na mnoha světových scénách nejen v oblasti tance. Je režisérem operních děl, která miluje. Často pracuje i jako výtvarník, uvádí různé site specific instalace. Je výjimečně všestranný.
Co se týče dalších choreografů, podařilo se nám přivézt k nastudování Bolera /Ravel - Takemitsu/ izraelského umělce Ohada Naharina, loni Kanaďanku Crystal Piteovou částečně v interpretaci našeho souboru a letos hrajeme jednu část choreografie Jiřího Kyliána. Bohužel jsou uvedená díla vázána autorskými právy na dobu omezenou. Je zvláštní, že kromě Kyliána je ještě tady nikdo nepozval.
Česká taneční scéna má stále co dohánět v konfrontaci světového dění, takže by to dané situaci docela dost pomohlo. Teď bych se ráda zeptala na vaší práci. Je z vašeho pohledu patrný nějaký zásadní zlom, ve smyslu vymanění se z vlivu Jiřího Kyliána?
Zlom vidím asi vždy ve své poslední práci. Ale abych se zcela vymanil z Kyliánova vlivu, to se myslím nestane. Nejde přece o napodobování choreografického a pohybového rejstříku, ale o přístup k umění. Jiří Kylián nás směruje k většímu rozhledu, k dalšímu vzdělávání se i v mnoha dalších oborech... To je neustálá výzva a taky pokora, ke které nás nabádá. A také ponaučení, abychom se nebrali tak vážně. To je podle mne moc důležité. Mít určitý nadhled a odstup. Kdo vás v poslední době nejvíce ovlivnil?
Moc se mi líbí, co dělá Rosťa Novák, chtěl bych s ním moc rád něco zkusit. A pustit se taky do akrobacie. Ale nejvíc mne oslovila práce s hercem Davidem Prachařem. Začal jen tak chodit na naše představení a nějak jsme si padli do noty. Vytvořili jsme společně představení Máchova Máje na Nové scéně a práce s ním mne rozhodně ovlivnila, moc mne to bavilo. Doufám, že budeme i přes jeho přeplněný program nadále v kontaktu.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace