Publikace nejen pro taneční terapeuty
Taneční a pohybová terapie (TPT) je jedním z psychoterapeutických přístupů vycházejících z předpokladu, že tělo a mysl jsou spojité nádoby. V Česku ještě není všeobecně známo, co se pod tímto označením vlastně skrývá. Taneční a pohybová terapie není jakýkoli tanec a pohyb, který dává člověku „dobrý pocit“, naopak je to ucelený a promyšlený proces, který pomáhá k uzdravení lidské duše. Je to platná psychoterapeutická disciplína.
Jde o obor v České republice velmi mladý a materiálů i publikací, které se touto problematikou zabývají, je velice málo (snad jen knižně zpracovaná bakalářská práce Kláry Čížkové Tanečně pohybová terapie a překlad knihy Taneční terapie a hlubinná psychologie Joan Chodorowové).
Česká asociace tanečně pohybové terapie TANTER, která sdružuje vyškolené taneční terapeuty v ČR, vydala knihu s názvem Taneční a pohybová terapie, kde tuto disciplínu představuje v širokém kontextu. Je společnou prací tanečních terapeutek, které jsou zároveň taneční pedagožky, teoretičky, psycholožky či lékařky. Složení autorského kolektivu předurčuje jistou kvalitu, která je po přečtení knihy jednoznačně naplněna.
Publikace nese podtitul Teorie a praxe, z čehož je patrné, že je rozdělena do dvou částí. Úvodní kapitola teoretické části vymezuje jasně a srozumitelně pojem TPT, na ni navazuje část o TPT v historickém kontextu, kde se stručně představují nejvýznamnější osobnosti tohoto oboru, například Merian Chaceová (považována na zakladatelku TPT), Franciska Boasová (kreativní tanec s dětmi), Mary Whitehouseová (hlubinný tanec). I zde jsou již zmíněni tanečníci, jako je Rudolf Laban a Isadora Duncanová, kteří svým přístupem k tanci velice ovlivnili taneční terapii.
Následující kapitola předkládá teoretická východiska TPT. Celá tato část je vhodně zabalena do kontextu kognitivních věd, psychoterapie a neurovědy. Na tento kontext navazuje konkrétní představení principů a metod práce. Je vyjmenováno několik způsobů činnosti tanečního terapeuta a představeny metody, pomocí nichž může být terapeutická práce vedena. Úvodní kapitoly zpracovaly Klára Čížková (částečné vycházejí z její bakalářské práce) a editorka publikace Iveta Zedková. Radana Syrovátková se pak v kapitole Proces v TPT věnuje popisu procesu přípravy terapeuta, průběhu hodin, procesu jednotlivého klienta či skupiny. Deklaruje typy vztahů mezi klientem a terapeutem, klienty navzájem, dává také solidní návod k práci terapeuta, který může využít ve své práci tady a teď. Pokud se tato kniha dostane do rukou začínajícího odborníka, který nemá dostatek praktických zkušeností, je pro něj tento návod zcela ideální, jelikož se nemusí bát, že by nepokryl všechny požadavky kladené na dobrého tanečního terapeuta. Kapitola Systémy pozorování a popisu pohybu podává vyčerpávající informace především o Laban Movement Analysis (LMA) a Kestenberg Movement Profile (KMP). Pro dosažení objektivní měřitelnosti úspěchu práce tanečního terapeuta je nutné tyto dvě metody znát, protože právě na jejich základě lze velmi přesně zaznamenat vývoj a postup jednotlivých pacientů. Pomocí LMA lze kromě vzájemné souvislosti mezi myšlením a vnitřním prožíváním zachytit i expresivní/emoční rovinu pohybu. Jiné je KMP, které sice vychází z LMA, ale pracuje především s psychoanalytickou teorií vývoje dítěte. Na základě jednotlivých schémat-nástrojů lze velmi snadno měřit pokroky v terapeutické práci. Autorky se samozřejmě neomezují jen na tyto dva systémy, ale představují i další dílčí teorie i přístupy, jak měřit dosažení cílů.
Jana Dusbábková v jedné z kapitol popisuje využití určitých pomůcek, jako je hudba, jakož i možnosti technické doby, jež napomáhají k motivaci, konkretizaci a navozují pocit bezpečí. Neopomenuta je dle současných trendů zmínka o důležitosti a funkčnosti supervize a dodržování etiky v TPT (o tom píše Radana Syrovátková v kapitole Etika a supervize v TPT). V závěrečné kapitole teoretické části jsou uvedeny další systémy či taneční metody, které využívají práci s tělem, mimo jiné je zmíněna Feldenkreisova metoda, Body mind centering, terapeutický tanec, tanec pěti rytmů.
Z podaného přehledu je více než jasné, že publikace vyčerpávajícím způsobem pojednává o profesi tanečního terapeuta, o procesech a metodách práce s klientem, o možnostech měřitelnosti uzdravování a v neposlední řadě o samotných klientech. Cenný rozměr knize dává praktická část, která nabízí jedenáct zajímavých osobních příběhů autorek této knihy, jež jsou zkušené taneční terapeutky. Z jejich „reflexí“ je evidentní jejich invence, odbornost a kreativita. Tento blok knihy je jistou nadstavbou nad teoretickou částí. Odborné termíny dostávají konkrétní obrysy a čtenář se může přenést do tanečního sálu a na chvíli vidět, jak to, co bylo popsáno výše, funguje v reálné situaci. Někdo se zaměřuje na klienta, jiný na metodu či detail z terapeutické lekce, anebo třeba „jen“ využití pomůcek při terapii atd. I když je každá reflexe jinak strukturována (rozličnost popisovaných kazuistik), čtenář dostává velmi konkrétní a komplexní představu o dané situaci, a vlastně i komplexně o procesu TPT a činnosti terapeuta. Autorky popisují práci s týranými ženami, s ženami, které trpí poruchou příjmu potravy, s ženami trpícími neplodností. Jedním z témat je i práce s dětmi v institucionální výchově: pohyb jako způsob komunikace, metafora směřující k představivosti, rozvoj individuality… Sdíleny jsou i zkušenosti z práce se seniory, lidmi s těžkými psychickými poruchami, demencí, poraněním mozku aj.
Verbalizovat abstraktní dění procesu taneční terapie vyžaduje velkou kuráž, aby se celek nerozmělnil do střípků emotivního vyprávění. A to se v tomto případě autorkám rozhodně nestalo. Naopak, z jednotlivých kapitol je patrné, že je psaly odbornice s bohatými zkušenostmi, a to je kombinace, která přináší více než dobrý výsledek. Důkazem statutu odbornosti je i nespočet uvedené literatury.
Drobné tiskové chyby jsou v takto rozsáhlé a významné práci odpouštěny, důležitý je přínos a dopad na cílové čtenáře. V tomto ohledu není co vytknout. K zamyšlení je pouze to, jestli je nutné v knize, která o sobě tvrdí, že je první „českou“ publikací o TPT, otisknout některé kapitoly ve slovenštině. To může již dnes být pro některé mladší čtenáře jistým omezením. Grafika je velmi jednoduchá, budí dojem spíše univerzitní práce. Alespoň několik málo fotografií by text udělalo přitažlivějším, kvalitu však nesnižuje.
Obecně si myslím, že knihu tohoto typu je třeba hýčkat, a pokud se nachází v Česku – a ostatně i na Slovensku – nějaký taneční terapeut, který ji nemá ve své knihovně, měl by si ji co nejdříve pořídit.
Zedková, Iveta (ed.): Tanečně pohybová terapie. Teorie a praxe. Olomouc, Univerzita Palackého 2012.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace