Karine Ponties a její belgický soubor Dame de Pic
Nové taneční dílo Lamali Lokta francouzské choreografky Karine Pontiesové bylo uvedeno v Divadle Ponec 6. června 2013. Když pomineme zahajovací a oslavný opening, byla tato zajímavá produkce prvním představením 25. ročníku festivalu Tanec Praha.
Na scéně sedí starší a poměrně silný muž a kolem něj je omotaná dívka. Postupně rozeznáváme její postavu a sledujeme, jak se snaží překonat jakýsi val, překážku, vytvořenou z baletisolu. Dívka se odroluje spolu s kusem této krytiny, která se nadále stává významovou součástí následného pohybově tanečního příběhu. Do prostoru se postupně exponují tři aktéři - tanečníci. Prolézají jakýmisi dveřmi, omezeným vchodem nebo lisem. Začíná se vyvíjet dialog mezi dvěma a posléze třemi muži, kteří se po sobě převalují, přitahují se jeden k druhému, přetahují se. Je patrné, že pohybová hra funguje na principu kontaktní improvizace a nonverbální komunikace, přesto se ale nejedná o vztah jako takový. Interpreti něco napodobují, něco nám chtějí naznačit. Nějakou lidskou činnost, možná výrobu nějakého materiálu, lisování, tvarování, množení, násobení?
Podobně se dále vyvíjí příběh tanečnice a muže. Mají spolu něco nebo se jen navzájem provokují? Nezdá se, že by šlo o emoce, jde spíše o náznak, symbol spojení. Partnerská práce je zajímavá a nejednoduchá.
Postupně se do hry opět zapojuje starší muž, který, jak se dozvíme později, je francouzským scénografem inscenace. Proč ho tam Karine Ponties potřebovala mít, není zcela jasné. I když není tanečník, ve své "šíři" tanečníkům statečně sekunduje, bojuje s nimi. Působí však provokativně a cizorodě...
Pak následuje řada krátkých sól a veselých vtipných čísel, někdy více artistních až cirkusových gagů, jindy až dětsky pojatého sóla - nebo spíše pohybový zapletenec v interpretaci Anny Rétiové. Tento výstup velmi zaujal a dal přemýšlet o principu, ze kterého asi Pontiesová vychází.
Tanec opět evokoval spletené klubíčko, ze kterého se vytahuje nit nebo šňůra pohybových sekvencí. Znovu je využit zmiňovaný kus baletizolu, do kterého se občas tanečníci zabalují a vytvářejí z něj novou hrací plochu, na kterou padají či se po ní klouzají. Materiál tvořil součást nějakého zašifrovaného kódu. Nakonec se dozvídáme, že inspirací byla výtvarná předloha s vrstveným papírem, hmoty, kterak se přetváří při vlastní výrobě. To bylo vlastní východisko k jednotlivým scénám a situacím, které všechny byly velmi kvalitně, a přitom zvláštně zatančeny. Hudba Davida Monceaua působila příjemně a nevtíravě.
Karine Pontiesová byla v Praze již několikrát, nejen na několika festivalových ročnících, ale pracovala také s českými tanečníky. Naposledy vytvořila zajímavé představení Pisum Sativum pro studenty herectví brněnské JAMU, předvedené na České taneční platformě. Její soubor Dame de Pic působí v bruselské rezidenci Théâtre les Tanneurs.
Lamali LoktaKoncept, choreografie: Karine Ponties
Interpretace: Thomas Chopin, Eric Domeneghetty, Ricardo Machado, Anna Réti, Wilfrid Roche
Světelný design a umělecký poradce: Guillaume Toussaint Fromentin
Původní hudba: David Monceau
Design scény: Perrine Leclere-Bailly
Kostýmy: Samuel Dronet
Technická režie: Pier Gallen
Technik zvuku: Quentin Simon
Produkce: Dame de Pic/Cie Karine Ponties
Koprodukce: Les Brigittines, Charleroi/Danses, Théâtre de la Place (Belgium), Centre Chorégraphique National d’Orléans, Centre de Développement Chorégraphique / Biennale nationale du Val de Marne, Théâtre Paul Eluard – Bezons (France)
Inscenace vznikla za podpory: Ministry of Culture of Fédération Wallonie- Bruxelles, service danse, l’Agence Wallonie-Bruxelles Théâtre/Danse, la SACD, O Espaço do Tempo
Skupina Dame de Pic / Cie Karine Ponties je podporována: Ministry of Culture of Federation Wallonie-Bruxelles service danse
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace