Vzpomínka na Bohumila Reisnera

Vzpomínka na Bohumila Reisnera

Autor Monika Štúrová

Tanečník a pedagog Bohumil Reisner se narodil 23. února 1944 v Praze. Zítra, 7. listopadu, to bude třicet let, co tento nezapomenutelný a slavný představitel Romea zemřel ve věku čtyřiačtyřiceti let. Ve svém rodném městě absolvoval v roce 1963 Taneční konzervatoř. Dva roky prezenční vojenské služby strávil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (AUS VN, 1963–1965). Poté nastoupil angažmá do Národního divadla v Praze, hned druhý rok zaujal místo sólového tanečníka a na zdejších prknech strávil téměř dvacet let. Mimo to také hostoval v zahraničí, například v Maďarsku, ve Francii či ve Švýcarsku. Reisner byl představitelem zejména klasických romantických rolí, které ztvárňoval v čistém stylu a s pohybovou grácií. Mezi jeho role patřil například Princ v Labutím jezeře (1965, 1971), Šípkové Růžence (1966, 1974), Louskáčkovi (1968) a Popelce (1977), dále Albert v Giselle (1969) či Romeo v Romeovi a Julii (1971). Úspěšně zobrazil ovšem také charakterní a dramatické postavy, jmenujme Roderiga v Othellovi (1968), titulní roli v Donu Juanovi (1972), Dona José ve Vášni (1976) či Ostapa v Tarasi Bulbovi (1978). Jako tanečník se zúčastnil baletních soutěží ve Varně (1965, 1966). Od roku 1970 se navíc věnoval pedagogické činnosti v AUS VN. Byl manželem Aleny Žákové-Reisnerové, později Jitky Gauggové. Bohumil Reisner zemřel 7. listopadu 1988.

Jak na svého kolegu vzpomínají tanečníci z Národního divadla v Praze? Mahuleně Křenkové se Bohumil Reisner vybaví v titulní roli v nezapomenutelném nastudování Romea a Julie v režii Petra Weigla a choreografii Miroslava Kůry z roku 1971. A dodává: „Jako studentka konzervatoře jsem toto představení viděla v mnoha obsazeních, ale ‚hvězdná‘ premiérová čtveřice hlavních rolí (Julie – M. Vítková, Romeo – B. Reisner, Merkucio – V. Harapes, Tybalt – P. Ždichynec) zůstane vždy v mé paměti…“

Pro Václava Janečka představoval tento noblesní tanečník baletní hvězdu: „Samozřejmě tento fakt jsem si uvědomil až zpětně. Mám tedy jen střípky zážitků, například rozdíl hereckého projevu Reisnera v konkrétních výstupech, v nichž jsem se s ním na jevišti jako dítě potkal, s tím, jak se choval v zákulisí, bez tzv. divadelní masky. Stejně tak si třeba pamatuji, jak jednou nakoukl do sálu, když jsme něco zkoušeli s panem Šandou a on ho ihned chtěl využít, aby si s námi něco zkusil, ale mistr odmítl, že spěchá a jen někoho hledá. Samozřejmě když si zpětně tuhle situaci vyhodnotím, už se tomu dnes směju.“  

V očích Daniela Wiesnera byl Reisner urostlý, krásný, mladý muž, který měl velké úspěchy u žen: „Rád vzpomenu na období, kterého jsem se osobně zúčastnil, jako začínající sólista Baletu Národního divadla. Byl jsem obsazen do role Merkucia, jako alternant Vlastimila Harapese v premiéře baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. Tuto skvělou, originálně koncipovanou inscenaci realizovali choreograf Miroslav Kůra a režisér Petr Weigl. A byl to Bohumil Reisner, který s Michaelou Vítkovou tvořil ideální dvojici hlavních představitelů. Oba byli mladými současnými představiteli Shakespearova příběhu tragické lásky. 

Mohl bych mluvit velmi dlouho o této nezapomenutelné inscenaci, ale tématem mé vzpomínky je Bohouš Reisner. Z jeho tanečních předností bych zvýraznil vznosné skoky s neuvěřitelně měkkým dopadem. Byl technicky zdatným partnerem a herecky přesvědčivým interpretem obsahově náročných rolí. Je neuvěřitelné, že už třicet let mezi námi není.“  

Zdroje:
Archiv Národního divadla v Praze
HOLEŇOVÁ, Jana. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0.