Diskuze k tématu:
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019

Vážená paní Rafajová!
Již v reakci na článek J.Bartoše Jsou kritici blbci?, jsem napsal, že každý má právo na svůj názor, ne vše se mu musí líbit, že existují slůvka, která dokáží hrot negace zmírnit a také, že mi vadí mnohdy více forma, než vlastní obsah. Dovolím si tvrdit, že jeto i případ Vaší recenze. Předpokládal bych, že u člověka, který nemá žádné inscenační ani interpretační zkušenosti se projeví více úcty a pokory v hodnocení práce těch, kteří vytvářejí určité hodnoty i když, dle Vašeho názoru, ne bez chyb. A tady je onen problém. Pokud je budete interpretovat jako svůj názor, je to v pořádku, pokud je ale zevšeobecňujete a zveřejňujete, je možné, že se mýlíte a zatížena historickými fakty nejste schopna pochopit jiný pohled inscenátorů. Historická fakta, která uvádíte, jsou mezi odborníky všeobecně známá, je možné přečíst si je na webových stránkách Mariinského divadla v Petrohradu či Velkého divadla v Moskvě. Ano, v programu mohla být uvedena i jména Ponomarjova, Legata a Zubkovského / duet Nikie s otrokem vytvořený Sergejevem, není v inscenaci v Brně použit/ , ale pro běžného diváka jsou tyto informace nepodstatné. Ostatně i variaci Zlatého bůžka jsem upravoval- vynechal jsem tam 6-8-10 černoušků, které ve variaci v „kanonické“ verzi vystupují. Úpravou libreta jsem se snažil zvýraznit děj baletu, zrychlit tempo rytmus představení a pro diváky, porozumět vztahům mezi hlavními hrdiny, aniž by museli získat informace přečtením programu. Snažil jsem se respektovat pravidla dramatické tvorby a to je expozice, vlastní průběh a katarze příběhu. Proto např. účast Gamzatti na slavnosti ohně, kde se zamiluje do Solora a ne obraz Solora v paláci, kterého, jen proto, že se dočteme v programu o jejich zasnoubení v dětství, musí milovat, proto jsem přikomponoval duet Solora a Nikie, kde získává její lásku a diváci nemusí číst v programu, že se znali od dětství – znát, neznamená milovat apod. Zajímalo by mě, kde jsem „trestuhodně nevyužil jedinečné nuance“, kde jsem se „zalekl přijít s vlastním názorem“ a kde má dramaturgická koncepce „nabyla značných trhlin“? Rád se s Vámi sejdu a těchto Vašich názorech si popovídám! Je zajímavé, že Vám vadí, že Brahmín spojí ruce Gamzatti a Solora a tím zapříčiní katastrofu, před kterou o dvě jednání předtím varoval. Třeba proto, že se mu nepodařilo zachránit Nikii podáním protijedu po ušknutí hadem, zosnovaný Gamzatti a Maharádžou, Nikie umírá před jeho očima a život tím pro něho ztrácí smysl. Mně naopak více vadí v „kanonické“ verzi, že Nikie odmítá vyznání lásky Brahmína, připraveného vzdát se kvůli ní úřadu s tím, že je připravena sloužit jako bajadéra bohům a hned v následující scéně se vrhá do náruče Solora – lhala, podváděla? Gamzatti netrpí maniodepresivní psychózou, je jen zvyklá, že jako dcera Maharádži dosáhne všeho, co chce, i sňatku se Solorem, který jí dává zřetelně najevo, že ji nemiluje. Nešlo mi vůbec o to, aby vzbuzovala u diváků soucit. Zajímal by mě, konkrétní význam Vašeho názoru v souvislosti s Gamzatti , cituji:“ byť byl vývojový oblouk její postavy chvílemi poměrně pochybný“. Co se týká Solora, snažil jsem se „vylepšit“ jeho „morální páteř“ a vykreslit ho jako milujícího muže, který za svou lásku pyká. Pokud vím, v žádné verzi Solor nepřežije. Jenom bych chtěl podotknout, že i člověk s „absentující morální páteří“, je schopen, pokud je zdatným lovcem a střelcem, zabít tygra i lukem, navíc třeba s otráveným hrotem. Nebo Vám chybělo krví zbrocené kopí? Viděl jsem představení Bajadéry, kde Solor radostně a ochotně tančí při zásnubách s Gamzatti a pak, zcela nevěrohodně, reaguje na smrt Nikie. Pokud jste se dobře dívala I v Grand pas s Nikií se Solor v myšlenkách , vyjádřenými pózami paží i celkovým výrazem, vracel k představě Nikie a s Gamzatti tančí jakoby z donucení, zatím co Gamzatti září štěstím a uspokojením. Pro dokreslení role Solora jsem vytvořil na začátku 2. jednání monolog, kde si připomíná smrt Nikie a v dramatickém duetu s Gamzatti jí dává najevo, že ji nemiluje. Ona však na sňatku trvá a za pomoci Maharádži ho také dosáhne. Ano, z „kanonického“ představení jsem škrtal, protože inscenační postupy konce 19. stol. a 21.stol. se podstatně změnily. Ve své recenzi uvádíte, cituji: "Řetězení mnohačetných výstupů, duetů, sól a sborových pasáží, jak bylo v baletních fériích konce 19.stol. zvykem, se v očích dnešního diváka může zvrhnout v neúnosné procesí“, konec citátu. Z tohoto předpokladu jsem vycházel a proto jsem v divertissement ve 3. obraze /nikoliv ve 2.jed. jak píšete/, vyškrtl některé tance , retardující děj. Že by však působilo jako „ohlodáno na kost“ /! Sic/, si nejsem vědom. Chyběl Vám tam snad grandiózní nástup s hliněnými slony a velbloudy na kolečkách, či sborový tanec s papoušky, nebo tanec Nanu s dvěma děvčátky? Nevím o jakém kontextu v souvislosti s Danse infernale píšete? V žádné inscenaci jsem kontext neviděl, je to samostatné číslo /velmi efektní/, které vždy působí jaksi izolovaně, nicméně je zařazováno jako brilantní taneční ukázka, řekněme tance indických divochů. Také poslední, 7.obraz- Pomsta bohů, jsem podstatně zkrátil. Vše už bylo řečeno, není zapotřebí znovu uvést variaci Gamzatti, duet Solora a Gamzatti, obřadní tance apod. Vytvořil jsem jen krátké trio Nikie, Gamzatti a Solora, v němž se těsně před svatebním obřadem promítnou vztahy třech hlavních protagonistů- chcete -li tak, jako před smrtí se promítnou umírajícímu důležité výjevy ze života.
Nechci se již vyjadřovat k Vašemu hodnocení tanečních výkonů, kostýmní a scénické výpravy, které považuji za skutečnou drzost, plnou obecných výtek a nepodložených názorů. Vámi používané výrazy „blízko ke dnu“ apod. jsou neomaleností a neúctou k práci interpretů, podobně jako obecné, nekonkrétní hodnocení hlavních protagonistů. 2.variaci stínu netančila Taela Wiliams, ale Dilyana Yaneva.
Vašemu hodnocení Bajadéry „ jako dávno překonané, zastaralé dílo, které jen podporuje zažité negativní stereotypy o klasickém tanci jako o neživotném umění plném nelogických hloupoučce naivních příběhů“ konec citátu, odporují tři vyprodaná představení, odměněná diváky dlouhodobým „standing ovationen“ a hodnocení inscenace na TA počtem udělených 4,73 bodů z 5. možných.

Dovolím si Vám dát jednu radu. Nejdříve dostudujte, pak než začnete psát své „dojmologie“, pište portréty k významným životním jubileím /tam můžete použít historická data/, propagujte tanec, diskutujte a setkávejte se s tvůrci, navštěvujte nejen představení, ale také zkoušky, abyste se seznámila s tvorbou, přípravou a prací tanečníků a pronikla vůbec do světa profesionálního tance. A pak, po mnoha letech, až budete schopna sebereflexe, sedněte a s pokorou a s úctou hodnoťte a pište o práci druhých.

Jen pro pořádek uvádím strukturu představení, protože mám pocit, že Vám nebyla úplně jasná/alespoň podle toho, jak jste jednotlivé části označovala/
1.jednání má 3 obrazy
1.obraz Slavnost ohně
2.obraz Palác Maharádžy
3.obraz Zásnuby Gamzatti a Solora – to ja ta „ohlodaná na kost“? nebo 2.jednání

2.jednání má 4 obrazy
1. Solorova komnata
2. Království stínů
3. Svatba Gamzatti a Solora
4. Pomstva bohů

Kde podle Vás kolísala úroveň „až povážlivě blízko ke dnu“? Píšete ve 2.jednání, ale tam celkem chválíte výkon sboru v Království stínů.

S pozdravem Jaroslav Slavický

Vážená paní Rafajová!
Již v reakci na článek J.Bartoše Jsou kritici blbci?, jsem napsal, že každý má právo na svůj názor, ne vše se mu musí líbit, že existují slůvka, která dokáží hrot negace zmírnit a také, že mi vadí mnohdy více forma, než vlastní obsah. Dovolím si tvrdit, že jeto i případ Vaší recenze. Předpokládal bych, že u člověka, který nemá žádné inscenační ani interpretační zkušenosti se projeví více úcty a pokory v hodnocení práce těch, kteří vytvářejí určité hodnoty i když, dle Vašeho názoru, ne bez chyb. A tady je onen problém. Pokud je budete interpretovat jako svůj názor, je to v pořádku, pokud je ale zevšeobecňujete a zveřejňujete, je možné, že se mýlíte a zatížena historickými fakty nejste schopna pochopit jiný pohled inscenátorů. Historická fakta, která uvádíte, jsou mezi odborníky všeobecně známá, je možné přečíst si je na webových stránkách Mariinského divadla v Petrohradu či Velkého divadla v Moskvě. Ano, v programu mohla být uvedena i jména Ponomarjova, Legata a Zubkovského / duet Nikie s otrokem vytvořený Sergejevem, není v inscenaci v Brně použit/ , ale pro běžného diváka jsou tyto informace nepodstatné. Ostatně i variaci Zlatého bůžka jsem upravoval- vynechal jsem tam 6-8-10 černoušků, které ve variaci v „kanonické“ verzi vystupují. Úpravou libreta jsem se snažil zvýraznit děj baletu, zrychlit tempo rytmus představení a pro diváky, porozumět vztahům mezi hlavními hrdiny, aniž by museli získat informace přečtením programu. Snažil jsem se respektovat pravidla dramatické tvorby a to je expozice, vlastní průběh a katarze příběhu. Proto např. účast Gamzatti na slavnosti ohně, kde se zamiluje do Solora a ne obraz Solora v paláci, kterého, jen proto, že se dočteme v programu o jejich zasnoubení v dětství, musí milovat, proto jsem přikomponoval duet Solora a Nikie, kde získává její lásku a diváci nemusí číst v programu, že se znali od dětství – znát, neznamená milovat apod. Zajímalo by mě, kde jsem „trestuhodně nevyužil jedinečné nuance“, kde jsem se „zalekl přijít s vlastním názorem“ a kde má dramaturgická koncepce „nabyla značných trhlin“? Rád se s Vámi sejdu a těchto Vašich názorech si popovídám! Je zajímavé, že Vám vadí, že Brahmín spojí ruce Gamzatti a Solora a tím zapříčiní katastrofu, před kterou o dvě jednání předtím varoval. Třeba proto, že se mu nepodařilo zachránit Nikii podáním protijedu po ušknutí hadem, zosnovaný Gamzatti a Maharádžou, Nikie umírá před jeho očima a život tím pro něho ztrácí smysl. Mně naopak více vadí v „kanonické“ verzi, že Nikie odmítá vyznání lásky Brahmína, připraveného vzdát se kvůli ní úřadu s tím, že je připravena sloužit jako bajadéra bohům a hned v následující scéně se vrhá do náruče Solora – lhala, podváděla? Gamzatti netrpí maniodepresivní psychózou, je jen zvyklá, že jako dcera Maharádži dosáhne všeho, co chce, i sňatku se Solorem, který jí dává zřetelně najevo, že ji nemiluje. Nešlo mi vůbec o to, aby vzbuzovala u diváků soucit. Zajímal by mě, konkrétní význam Vašeho názoru v souvislosti s Gamzatti , cituji:“ byť byl vývojový oblouk její postavy chvílemi poměrně pochybný“. Co se týká Solora, snažil jsem se „vylepšit“ jeho „morální páteř“ a vykreslit ho jako milujícího muže, který za svou lásku pyká. Pokud vím, v žádné verzi Solor nepřežije. Jenom bych chtěl podotknout, že i člověk s „absentující morální páteří“, je schopen, pokud je zdatným lovcem a střelcem, zabít tygra i lukem, navíc třeba s otráveným hrotem. Nebo Vám chybělo krví zbrocené kopí? Viděl jsem představení Bajadéry, kde Solor radostně a ochotně tančí při zásnubách s Gamzatti a pak, zcela nevěrohodně, reaguje na smrt Nikie. Pokud jste se dobře dívala I v Grand pas s Nikií se Solor v myšlenkách , vyjádřenými pózami paží i celkovým výrazem, vracel k představě Nikie a s Gamzatti tančí jakoby z donucení, zatím co Gamzatti září štěstím a uspokojením. Pro dokreslení role Solora jsem vytvořil na začátku 2. jednání monolog, kde si připomíná smrt Nikie a v dramatickém duetu s Gamzatti jí dává najevo, že ji nemiluje. Ona však na sňatku trvá a za pomoci Maharádži ho také dosáhne. Ano, z „kanonického“ představení jsem škrtal, protože inscenační postupy konce 19. stol. a 21.stol. se podstatně změnily. Ve své recenzi uvádíte, cituji: "Řetězení mnohačetných výstupů, duetů, sól a sborových pasáží, jak bylo v baletních fériích konce 19.stol. zvykem, se v očích dnešního diváka může zvrhnout v neúnosné procesí“, konec citátu. Z tohoto předpokladu jsem vycházel a proto jsem v divertissement ve 3. obraze /nikoliv ve 2.jed. jak píšete/, vyškrtl některé tance , retardující děj. Že by však působilo jako „ohlodáno na kost“ /! Sic/, si nejsem vědom. Chyběl Vám tam snad grandiózní nástup s hliněnými slony a velbloudy na kolečkách, či sborový tanec s papoušky, nebo tanec Nanu s dvěma děvčátky? Nevím o jakém kontextu v souvislosti s Danse infernale píšete? V žádné inscenaci jsem kontext neviděl, je to samostatné číslo /velmi efektní/, které vždy působí jaksi izolovaně, nicméně je zařazováno jako brilantní taneční ukázka, řekněme tance indických divochů. Také poslední, 7.obraz- Pomsta bohů, jsem podstatně zkrátil. Vše už bylo řečeno, není zapotřebí znovu uvést variaci Gamzatti, duet Solora a Gamzatti, obřadní tance apod. Vytvořil jsem jen krátké trio Nikie, Gamzatti a Solora, v němž se těsně před svatebním obřadem promítnou vztahy třech hlavních protagonistů- chcete -li tak, jako před smrtí se promítnou umírajícímu důležité výjevy ze života.
Nechci se již vyjadřovat k Vašemu hodnocení tanečních výkonů, kostýmní a scénické výpravy, které považuji za skutečnou drzost, plnou obecných výtek a nepodložených názorů. Vámi používané výrazy „blízko ke dnu“ apod. jsou neomaleností a neúctou k práci interpretů, podobně jako obecné, nekonkrétní hodnocení hlavních protagonistů. 2.variaci stínu netančila Taela Wiliams, ale Dilyana Yaneva.
Vašemu hodnocení Bajadéry „ jako dávno překonané, zastaralé dílo, které jen podporuje zažité negativní stereotypy o klasickém tanci jako o neživotném umění plném nelogických hloupoučce naivních příběhů“ konec citátu, odporují tři vyprodaná představení, odměněná diváky dlouhodobým „standing ovationen“ a hodnocení inscenace na TA počtem udělených 4,73 bodů z 5. možných.

Dovolím si Vám dát jednu radu. Nejdříve dostudujte, pak než začnete psát své „dojmologie“, pište portréty k významným životním jubileím /tam můžete použít historická data/, propagujte tanec, diskutujte a setkávejte se s tvůrci, navštěvujte nejen představení, ale také zkoušky, abyste se seznámila s tvorbou, přípravou a prací tanečníků a pronikla vůbec do světa profesionálního tance. A pak, po mnoha letech, až budete schopna sebereflexe, sedněte a s pokorou a s úctou hodnoťte a pište o práci druhých.

Jen pro pořádek uvádím strukturu představení, protože mám pocit, že Vám nebyla úplně jasná/alespoň podle toho, jak jste jednotlivé části označovala/
1.jednání má 3 obrazy
1.obraz Slavnost ohně
2.obraz Palác Maharádžy
3.obraz Zásnuby Gamzatti a Solora – to ja ta „ohlodaná na kost“? nebo 2.jednání

2.jednání má 4 obrazy
1. Solorova komnata
2. Království stínů
3. Svatba Gamzatti a Solora
4. Pomstva bohů

Kde podle Vás kolísala úroveň „až povážlivě blízko ke dnu“? Píšete ve 2.jednání, ale tam celkem chválíte výkon sboru v Království stínů.

S pozdravem Jaroslav Slavický

Dobrý den, jen drobnost. Taela Wiliams tančila na premiéře variaci 1. stínu. 2. variaci zatančila Dilyana Yaneva.