Největší přání s podtitulem Balet ironie a štěstí se svým provedením pohybuje na tenké hranici mezi tanečním divadlem a sobotní televizní estrádou. Možná si o to ale vybrané téma přímo říká. Snaha něčeho dosáhnout s sebou může nést i rizika toho, že budeme nejednou nuceni využít všemožné prostředky, které se nám nemusí líbit. A pokud nám světový mír zajistí veselý taneček ve zlatém trikotu, je to vlastně docela malá oběť.
Mezi výrazovými prostředky, které choreografka kombinuje, nechybí mluvené slovo, pohyb, živá hudba, kostýmy s prvky usmívajících se smajlíků nebo barevné rekvizity. Průvodci této obrazové mozaiky jsou čtyři typově rozdílní, avšak sehraní tanečníci Markéta Jandová, Eva Stará, Jakub Sedláček a Filip Staněk, které doplňuje hudební duo Mutanti hledají východisko. Jiří Konvalinka a Jan Vejražka (sami absolventi katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU) nejenom doprovázejí performanci před lomeným obloukem v pozadí, ale sami se do dění na scéně aktivně zapojují.
