Made in Slovakia – Show vyrobená na Slovensku po česku

Umělecký soubor Lúčnica. Foto: Martin Trenkler.

Umělecké renomé slovenských hostů, včetně muzikálového režiséra-choreografa Jána Ďurovčíka, přilákalo sedm tisíc diváků z obou žánrových okruhů – rockové hudby a hudebně-tanečního folkloru. A tak se v hledišti rozlehlé haly sešli ti, co„nemusí“ rock, s těmi, co „nemusí“ folklor. Anebo naopak – ti, co „fandí“ rocku, s těmi, co „fandí“ folkloru.

V dramaturgicky a režijně prokomponovaném pořadu se ve vizuálně rozčleněném prostoru tří horizontálních scén, doplněných bočními projekčními plochami a úzkým molem před orchestřištěm, střídala hudební čísla pop-rockové kapely skladatele, zpěváka a kytaristy Ivana Táslera se scénami Lúčnice v provedení početné taneční skupiny (třiadvacet tanečníků a jedenadvacet tanečnic), pětičlenné dívčí pěvecké skupiny s vedoucí Elenou Matušovou a devatenácti muzikantů orchestru lidových nástrojů Zlaté husle s primášem Martinem Sleziakem. Horní pódium ovládla kapela IMT Smile, hlavní scéna patřila souboru Lúčnica a dolní prostor jejímu orchestru. Atmosféru koncertu dotvářely intenzivní proměny světelného designu rockového stylu a zvuková intenzita sto decibelů a výše.

Každý z aktérů uváděl osvědčená čísla ze svého repertoáru. Lúčnica zatančila mimo jiné Šarišskou polku, Sviatok na Zemplíně, Na detvianskych lazoch, Hrnčiarsky čardáš, Odzemok a Priadky. IMT Smile uvedla hity svého repertoáru jako Ľudia nie sú zlí, Opri sa o mňa, Mám krásný sen, Exotika, Niekto ako král a další, mezi rockovými fanoušky populární skladby. Závěr patřil oslavě vánočních svátků, v níž se spojili všichni účinkující. Scénický obraz tradičního slovenského betléma s lidovými koledami v provedení Lúčnice uzavřela píseň Najkrajšie Vianoce kapely IMT Smile. Bouřlivé standing ovation v O₂ areně nebralo konce.

Propojením uměleckých forem scénického lidového tance různých regionů Slovenska s hudebními čísly prešovské rockové kapely vznikla působivá hudebně-taneční syntéza. Ján Ďurovčík, kdysi člen taneční skupiny Lúčnica a žák profesora Štefana Nosáľa, uplatnil své zkušenosti muzikálového režiséra a choreografa úspěšných titulů Divadla Kalich Robin Hood, Osmý světadíl, Pomáda, Horečka sobotní noci, Atlantida a vytvořil scénář, který zahrnul širokou výrazovou škálu hudebně-tanečních projevů různé audiovizuální intenzity – od sólových výstupů ke sborovým scénám spojených uměleckých kolektivů. Díky své režijní a choreografické invenci objevil překvapivá spojení žánrově odlišných čísel funkčním propojením folklorních motivů hudby a tance s rockovým stylem (například melodii sólové fujary a její zvukovou barevnost přejímá a rozvíjí hráč na elektrickou kytaru, nebo naopak, rockový styl hudby ovlivňuje interpretaci lidového tance).

Jako spoluautoři námětu a odborní spolupracovníci jsou uvedeni Štefan Nosáľ, Ivan Tásler, Miroslav Tásler, Stanislav Dúžek, Marián Turner, Mikuláš Sivý a Július Jackuliak. Představení v O₂ areně však ukázalo, že na uměleckém vyznění pořadu folklorně-rockové show má nakonec největší podíl mistr zvuku, který určí, v jaké intenzitě zvukové hladiny budou audiovizuální nároky pořadu prezentovány. Jak ve velkém zvukovém prostoru arény nabídne pianissima milostných tanečních duet a pěveckých sól Ivana Táslera, mezzoforte dívčích kariček a forte párových tanců až k fortissimu kolektivních tanců slovenských horalů Lúčnice a hudebního rocku kapely IMT Smile.

V O₂ areně se tentokrát zvuková škála pohybovala v rozmezí fortissimo a mega fortissimo (až nad práh sluchové bolesti), jako by záměrem zvukaře bylo hudební nuance nahradit co nejvyšším počtem decibelů bez ohledu na to, co se odehrávalo na scéně. Jelikož citlivost lidského sluchu při vnímání akustické intenzity není vždy stejná, ale s rostoucí intenzitou se snižuje, tato koncepce hudební prezentace uměleckým ambicím pořadu příliš neprospěla. Mnohdy nebylo rozumět ani zpívanému textu.

Protože chyběl tištěný program s informacemi o programu, převážná většina obecenstva netušila, jaké podtexty předváděné tance skrývají a z jakého regionu pocházejí, natož aby mohla ocenit choreografickou invenci ve scénách jako Hrnčiarsky čardáš anebo Priadky.

Nová kapitola scénické interpretace folkloru

Svou spoluprací s rockovou kapelou IMT Smile soubor Lúčnica otevřel další kapitolu hudebně-tanečního folklorního odkazu. Ten od konce druhé světové války prošel v průběhu let dlouhým vývojem v souborech lidových písní a tanců, od prvních jevištních aranžmá až k propracované kompoziční struktuře scénického lidového tance, který se stal rovnoprávným s ostatními žánry umění a vstřebal všeobecná kritéria umělecké tvorby. O definování jeho principů se zasloužil umělecký vedoucí Lúčnice prof. Štefan Nosáľ svou choreografickou tvorbou i pedagogickým působením na Vysoké škole múzických umení v Bratislavě.

Slovak National Folklore Ballet – Umelecký súbor Lúčnica procestoval s Nosáľovými choreografiemi za více než šedesát let celý svět a v mezinárodní jevištní praxi prověřil, jaké choreografické a režijní postupy přispívají k postižení nejen vnějších tvarů hudebně-tanečního folkloru, ale hlavně k vyjádření jejich vnitřního smyslu a obsahového sdělení.

V době Československa probíhal vývoj scénického ztvárnění folkloru v Čechách, na Moravě a Slovensku po mnoho let souběžně. Pravidelně pořádané celostátní umělecké festivaly a přehlídky umožňovaly vzájemný kontakt českých, moravských a slovenských tanečních souborů a oboustrannou výměnu uměleckých zkušeností různých žánrů. Vznikem samostatného Česka byla kontinuita přerušena, české profesionální taneční soubory byly direktivním rozhodnutím MK ČR zrušeny. Centrem kontinuity folklorních tradic se stal Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, od Prahy značně geograficky vzdálený. Vývoj scénického lidového tance na profesionální úrovni pokračuje nyní v Bratislavě, kde kromě Lúčnice působí nadále Slovenský ľudový umelecký kolektív, spjatý s Centrom pre tradičnú ľudovú kultúru.

Koncert Made in Slovakia, v němž se vzájemně doplňovala rocková hudba populární skupiny IMT Smile s hudebně-tanečním folklorem v dokonalém jevištním ztvárnění souboru Lúčnica, byl pro posluchače mladší generace objevnou cestou za poznáním scénického lidového tance, který se stal v Praze – po zrušení Československého státního souboru písní a tanců v roce 2004 – zapomenutou oblastí živého jevištního umění.

Psáno z představení 19. prosince 2015, O₂ arena Praha.

Made in Slovakia
Režie a choreografie: Ján Ďurovčík
Spoluautoři námětu a odborní spolupracovníci: Štefan Nosáľ, Ivan Tásler, Miroslav Tásler, Stanislav Dúžek, Marián Turner, Mikuláš Sivý a Július Jackuliak
Hudba: Ivan Tásler a IMT Smile