listopad

Barvitý románový příběh Alexandra Dumase mladšího o zamilované pařížské kurtizáně vstoupil do historie v operní verzi Giuseppe Verdiho, existuje však i mnoho tanečních podob slavné předlohy. Státní opera Praha uvádí výpravnou baletní inscenaci Dáma s kaméliemi v choreografii Libora Vaculíka, hudební koláž z Verdiho partitury vytvořil Sergej Onsoff. Inscenace měla premiéru na podzim roku 2003 a od té doby jí tleskali diváci na domovské scéně i na mnoha zájezdových představeních doma a v cizině. Nyní se Dáma s kaméliemi vrací po delší odmlce na jeviště Státní opery, a to v jediné repríze, která se uskuteční 23. listopadu 2009. Následovat bude série čtyř představení v severoitalských městech Terst, Trento a Modena, zájezd se uskuteční na přelomu listopadu a prosince tohoto roku.

Zdroj: SOP

V prosinci se v experimentálním prostoru Roxy/NoD představí dva nové projekty, Do ráje a Pornohvězdy. Do ráje je autorský projekt režiséra Ondřeje Davida, který se k divadelní tvorbě vrací po třech letech. Jako hlavní téma nového představení použil něco, co nás provází na každém kroku – reklamu, její působení na hodnotové postoje lidí jí denně vystavených, způsob, jakým proměňuje identitu člověka. Inscenace je kompilát burianovského voicebandu, operety, akční lyriky – původní autorovy metody zkoumající souvislost mezi zvukomalebným textem a pohybem – a expresivního fyzického divadla. V projektu hraje mj. Ivana Uhlířová, nositelka Ceny Alfreda Radoka za Talent roku 2006.
“Reklama je místo, je to stav, ve kterém je všechno naprosto dokonalé. Ženy jsou vždy fatální a mladé, děti jsou čisté, usměvavé a spořádané, peníze se rozdávají, příroda je panenská a  krásná, města jsou bezpečná a pulsující, auta  dokonalá. Všechny výrobky nám umožňují stát se námi samými. My jsme obsaženi v těch báječných věcech a styk s nimi nám umožňuje dosáhnout nirvány. Tento svět je nekonečný, smrt byla zrušena, je pouhou nezřetelnou vzpomínkou.” Tak popisuje autor imaginární (?) svět reklamy a marketingu.
Premiéra 2. prosince od 20:00 hod.

V polovině měsíce, 15. prosince, bude mít pak v týchž prostorách premiéru muzikál Pornohvězdy. Autorem je mladý dramatik Petr Kolečko spolu s režisérem Tomášem Svobodou, známým svým nekompromisním, kritickým přístupem k aktuálním tématům. Petr Kolečko na sebe upozornil sarkastickými dramaty, která si brala na mušku otřepané mediální hvězdičky nebo národní uchvácenost sportem, v poslední době např. neortodoxní zpracováním legendy o Salome. Tentokrát se zaměřil na problematiku pornoprůmyslu, která je ve společnosti tabu, ač je pro většinu národa více než přitažlivá. Libreto je ale prý spíš metaforickým příběhem o tom, jak si v dnešním světě někdy nahrazujeme osobní neštěstí workoholickým, konzumním způsobem života, který někdy vede až k úplné ztrátě víry. Velká nadsázka celého příběhu autory přirozeně vedla k žánru muzikálu. Pojetí hudby Petra Wajsara se dá označit za multižánrové a divadelní mozaiku dotvoří Rosťa Novák, tvůrce úchvatné cirkusové show La Putyka, který má na starosti pohybovou spolupráci.

Zdroj: Roxy/NoD

Nezávislá taneční skupina ME-SA ve spolupráci s Alt@rt o. s. uvádí listopadové reprízy tanečně-divadelního projektu korejské choreografky a čerstvé absolventky pražské HAMU Ji Eun Lee – Blame me. Připadají na 28. a 29. listopadu, ve studiu Alt@ v Holešovicích.
Blame me je zamýšlena jako poslední choreografie volné autorské trilogie, v níž se autorka zabývá lidskou duší, ďáblem v nás, posedlostí hraničící s šílenstvím a v neposlední řadě i nutností smíření a katarze.
Blame me zkoumá otázky viny a odpovědnosti jedince vůči společnosti a boj uvnitř člověka samotného. O svém záměru Ji Eun Lee říká: „Běžet vstříc prázdnotě a skrývat se už nechci. Pomalu se vzdávám, klopím oči. Temné a neutichající vlny výčitek tryskající zpoza mých víček mě znovu a znovu pohlcují.“ Rezignace v jejím pojetí ale nemá charakter lhostejného vydání se, nýbrž cesty poznání. Skrze utrpení a boj přichází katarze, která posílí lidskou osobnost. “Uvědomila jsem si svou bezmocnost vůči tomuto světu. Ocelově pevné základy mého bytí jsou narušeny, znejistěny, zničeny. Klesám na kolena, zde, ve žhnoucím pekle jménem svět, abych se smířila.“
Jihokorejský původ Ji Eun Lee včetně jejího náboženského přesvědčení silně ovlivňuje její tvorbu, a to jak po obsahové, tak i po pohybové stránce. Tai-chi a další východní styly jsou pro ni stejně přirozené jako techniky evropského současného tance, kterým přivykla především po svém příchodu do Evropy v roce 2006. Originálně, pro české prostředí nezvykle a provokativně kombinuje nejrůznějších postupy, styly a využívání výrazných scénických prostředků (hlína, písek, voda, inkoust) k vyjádření svých uměleckých záměrů.
Je absolventkou jihokorejské univerzity Hanyang, v roce 2004 obsadila ve své domovině 1. místo v celonárodní soutěži mladých profesionálních tanečníků. Jako interpretka působila v tanečním souboru Kim Bock Hee Dance Company pod vedením významných korejských choreografek Kim Bock Hee a Son Kwan Jung. V září 2009 úspěšně dokončila magisterský program na taneční katedře HAMU, obor choreografie. Její evropský choreografický debut s názvem Objekty a zrnka (premiéra 11. 2. 2007 v divadle DISK) byl uveden na České taneční platformě 2007, festivalu Divadelní Flóra (Olomouc) a Tanec Ostrava, v Polsku na mezinárodním tanečním festivalu Baletní léto ve městě Ladek Zdroj i na Fringe festivalu ve skotském Edinburghu, kde byla tato choreografie vřele přijata publikem i kritikou. S choreografií Second Silence obsadila na podzim 2007 3. místo v soutěži “Das beste deutsche Tanzsolo” na 17. ročníku festivalu Euro-scene v Lipsku. Její absolventská práce – choreografie Angels and Demons (premiéra 16.1.2008, divadlo Ponec) byla uvedena mimo jiné v japonské Toyamě.
Nezávislá taneční skupina ME-SA vznikla jako logické pokračování dvouleté spolupráce choreografky Ji-Eun Lee a česko-slovenské trojice tanečnic Hany Kalouskové, Martiny Lacové a Karolíny Párové. Všechny tři tančily v obou projektech Ji-Eun Lee, zúčastnily se festivalu Fringe ve skotském Edinburku s choreografií Objekty a zrnka i představení Angels and Demons v Toyamě. Cílem skupiny je podle jejich slov prezentovat společné projekty nejen v České republice, ale i na zahraničních přehlídkách a festivalech; hledat, rozšiřovat a zkoumat svou spoluprací možnosti soudobého tanečního umění.

Zdroj: ME-SA

Od ledna 2010 přejde po téměř dvou desetiletích budova Nové scény, ve které od počátku 90. let sídlila Laterna magika, opět do správy Národního divadla. (Staro)nový divadelní prostor se otevře rozmanitým divadelním žánrům: činohře, tanci a pohybovému divadlu, ale také novému cirkusu a alternativním formám hudebního a výtvarného umění a kultury site-specific. První měsíce existence Nové scény se ponesou ve znamení projektu Nová scéna LIVE, jehož cílem bude zviditelnění budovy samotné a její otevření veřejnosti. Na Nové scéně se už koncem minulé sezóny zabydlel balet ND s představením Extrém, činohra chystá pro tento prostor do konce sezóny 09/10 tři premiéry.
V uplynulých dvou desetiletích byla identita Nové scény pevně spjata s Laternou magikou, jejíž úloha ani nyní nekončí. Návrat Nové scény pod správu Národního divadla je začátkem nové etapy. Nová scéna jako úsek bude svébytným subjektem, který bude organizačně na stejné rovině jako soubory opery, činohry a baletu. Výkonným ředitelem Nové scény se stává Štěpán Kubišta. Laterna magika, soubor, ponechávající si jméno i repertoár, dostane nového uměleckého ředitele – bude jím Zdeněk Prokeš, dlouholetý šéf baletu a pozdější ředitel ND Brno, který v současnosti působí jako manažer vnějších vztahů ND.
Členové souboru Laterny magiky ale nemohou být dále zaměstnanci (LM jako samostatná organizace zanikne a ND je nemůže přijmout). Nastupující šéf vybral ze stávajících členů 14 nejlepších tanečníků, kteří budou pracovat na externí smlouvy. Na reperotáru zůstávají všechna představení kromě Argonautů, tedy Kouzelný cirkus, Casanova, Graffiti, Rendez-vous a průřezová revue Cocktail 008. Odehrát by se mělo 120 představení ročně.
Ve vztahu k Laterně, za jejíž další činnost a směřování přebírá ND odpovědnost, si ND formuluje tři cíle:

„1. Zachovat princip LM jako národního kulturního dědictví v živé podobě. Využít její zahraniční potenciál (jak divácký, tak i exportní) a dále ho rozvíjet a přitom „otevřít“ LM i českému publiku.
2. Vytvářet nové projekty, které by rozvíjely principy LM a navazovaly na její umělecký odkaz a odkaz jejích tvůrců, ale zároveň by vyrůstaly z možností a potřeb současného divadla a promlouvaly by k divákovi současnými formami a tématy. Tyto projekty by měly vznikat v kontextech současných trendů v oblasti nových médií a multimediálních prezentací, ale měly by v sobě nést specifickou „přidanou hodnotu“.
3. Ve spolupráci s Ministerstvem kultury, archivními institucemi (Národní filmový archiv, Národní archiv) a Josef Svoboda o.p.s., zajistit kvalitní uspořádání a uložení archivu LM (popř. archivu Josefa Svobody) a jeho zpřístupnění veřejnosti.“
Jak je ale za současné finanční situace zřejmé, na nový projekt si budeme muset ještě nějaký čas počkat.

Sama Nová scéna chce od počátku zdůraznit otevřenost vůči všem diváckým skupinám. Pro mnoho českých diváků je totiž Nové scéna ztotožňována nejen s pojmem Laterna magika, ale také na ni pohlíží jako na „divadlo pro turisty“. To je potřeba změnit. Zvláštní zřetel bude věnován mladší divácké generaci a to ve formě dětských a rodinných představení v odpoledních časech, představení a uměleckých akcí pro školy i žánrové tvorby pro mládež a diváky do třiceti let.
Nová scéna chce být otevřena také žánrově: programová nabídka bude zahrnovat činohru, hudební i pohybové divadlo, ale také exkurze do alternativního divadla a do žánrů, které Národní divadlo ve svém uměleckém portfoliu dosud nemá, například nový cirkus, předmětné divadlo, edukativní inscenace ad. Součástí programu Nové scény budou také festivalová představení a hostující soubory, a to jak české, tak zahraniční.
Dějištěm uměleckého programu bude nejen hlediště Nové scény, ale i další prostory budovy s kontroverzním geniem loci, stejně jako její nejbližší okolí. Piazzetta, foyer a další prostory budovy Nové scény se tak stanou místem akcí pro děti a mládež, pouliční divadlo, hudební vystoupení, happeningy, výstavy, instalace ad. Uměleckou činorodost a interaktivitu prostoru podpoří také celodenně přístupná divadelní kavárna ve foyer ve druhém patře, která se otevře na jaře 2010: vznikne zde prostor k diskusím, literárním pořadům, matiné, projekcím, instalacím a výstavám. Nové využití nabídne i foyer ve 4. patře, kde budou probíhat komorní divadelní představení. Nová scénu se tak postupně v průběhu první poloviny roku 2010 stane veřejnosti celodenně přístupným, otevřeným uměleckým prostorem.

Ve středu 11. listopadu vystoupí v Paláci Akropolis od 20:00 hodin soubor fyzického divadla Do Theatre s představením Hangman. Do Theatre je jeden z nejvlivnějších experimentálních souborů postkomunistického Ruska. Pionýři extrémně fyzického divadla, tvůrci brutálního, náročného a naléhavého tanečního jazyka, nepostrádajícího poetickou tenzi.
Představení Hangman patří k vrcholům tohoto souboru, ne nadarmo bylo oceněno na Fringe Festivalu v Edinburghu v roce 2007. Dokonale načasované a virtuózní představení s komickými prvky bratří Marxových či s Chaplinovskými momenty. Naivní klauni, kteří s šarmem vybrušují nejčernější humor. Hangman je hra o výměně rolí a pozic, o síle slov a o tom, jak nebezpečné hry hrajeme, když se snažíme překroutit jejich význam. Ocitnete se v absurdním světě, kde zatímco si čtete v novinách o „spravedlnosti ve státě“, někde jinde, někdo jiný tuto „spravedlnost státu“ pociťuje na vlastní kůži. Je to bizardní, komický a magický příběh, kde zatracená Trojice – Slepota, Hluchota a Němota hraje svou nekonečnou hru. Kde se role oběti a kata neustále vyměňují, slovům se nedá věřit, nikdo není v bezpečí… Hangman je hudebně zdrcující, provokativní a inspirující příběh. Jde o fúzi divadelní a taneční formy, kombinující základy absurdního dramatu s moderním tancem. Režisérem představení je Evgeny Kozlov, tanečníci: Alexander Bondarev, Julia Tokareva, Irina Kozlova, Evgeny Kozlov technik a performer: Tanya Williams, light design Alexander Bondarev, hudba: Tomas Newman, Pan Quartet.