aktuální zprávy

Jako každý rok se v Národním divadle Brno konala velká divácká anketa o nejúspěšnější umělkyně, umělce a inscenace operního a baletního souboru v roce 2009. Anketu pořádá Klub přátel opery a baletu od roku 2002. Cenu DIVA si každoročně odnášejí tři inscenace z každého oboru a po trojicích interpreti. Slavnostní galavečer se konal dnes v budově Janáčkova divadla.
Z baletního repertoáru diváci ocenili na prvním místě balet Romeo a Julie, který je v choreografii Zdeňka Prokeše na repertoáru od roku 1996. Druhou příčku obsadila Coppélie z Montmarteru, loňská premiéra v choreografii Youriho Vámose, a jako třetí oblíbené tituly uzavírá nesmrtelné labutí jezero.
Nejoblíbenějšími tanečnicemi uplynulého roku jsou v očích diváků Jana Přibylová, Andrea Smejkalová a Eva Šeneklová, z tanečníků si největší přízeň získali jan Fousek, Michal Štípa a Michal Pimek.

Zdroj: ND Brno

První sólista baletu ND Alexandre Katsapov hostuje v souboru Laterny magiky. Na základě pozvání šéfa souboru Zdeňka Prokeše ztvární titulní postavu v tanečně dramatickém představení Casanova, poprvé ve dnech 26. a 27. února. Tento balet má Laterna magika na repertoáru od roku 1995, pod představení se jako režisér podepsal Juraj Jakubisko, choreografii vytvořil Francouz Jean-Pierre Aviotte, který byl také několik let šéfem uměleckého souboru LM.
„Nabídka na hostování přišla od uměleckého šéfa Laterny magiky Zdeňka Prokeše v době, kdy jsme studovali premiéru Fausta, a ani jsem dlouho neváhal,“ říká Katsapov, „Sice jsem hodně vytížený, ale přijal jsem ji, protože v Laterně magice jsem zatím ještě nikdy netancoval. Jeviště Nové scény už znám, protože jsme tam tancovali Extrém, ale jako spolupráce se souborem je to pro mě nová zkušenost.“
Casanova je jediným ryze dějovým představením, které má LM na repertoáru. Inscenace je inspirovaná skutečnými osudy proslulého dobrodruha a diplomata Giacoma Casanovy (1725–1798), který se v tomto zpracování ale stává spíš typizací a ztrácí historické ohraničení. Prochází nejen peripetiemi života skutečného Casanovy, ale i mnoha jinými prostředími i historickými érami až po první republiku. Hudbu k představení vytvořil Zdeněk Merta, výjimkou je jen užití Bachova koncertu E-dur pro hlavní milostnou scénu. Casanova a jeho lásky se střídají před divákovým pohledem jako v kaleidoskopu. Svůdce je svými tvůrci vykreslen trochu jako oběť osudu, jako člověk, který rozsévá zlo i proti své vůli. Jako člověk, který touží po citech, ale sám je nepoznal, takže není schopen je udržet, jeho milostné eskapády jsou spíše únikem před sebou samým. Jeho život končí ve zmaru a zapomnění.
Alexandre Katsapov ke své roli poznamenává: „S Casanovou jako historickou postavou mnoho společného nemá, je to ale melodramatický a romantický příběh, který určité zjednodušení vyžaduje. K realitě má daleko, ale divákům to tak vyhovuje. Samotná role Casanovy je dobrá taneční i herecká příležitost, divácky vděčná role. Zatím se ještě musím soustředit na techniku, ale určitě bude možné se v ní herecky ´vyžít´“.
Ani Juraje Jakubiska jako autora režie celého představení i filmového materiálu není nutné představovat. Jako nekonformní režisér filmů jako Tisícročná včela nebo Sedím na konári a je mi dobre či posledního velkofilmu Báthory je známý snad každému divákovi. Věnuje se ale i operní režii, Slovenské národní divadlo uvádí dvě opery Eugena Suchoně, Svätopluk a Krútňava, v jeho režii. Nejblíže k tanečně-divadelní formě se dostal právě při spolupráci s Laternou magikou.

Zdroj: Laterna magika

Divadlo Ponec oživuje letošní dramaturgii o projekty českých umělců, kteří dlouhodobě působí v zahraničí. Navazuje tak na lednový koncept tzv. „divokých karet“, tedy vytvoření hracího prostoru pro nedávné absolventy uměleckých škol, ale i zkušené tanečníky v nové, choreografické roli. V rámci nového tvárného dramaturgického prvku (T.VARu) budou ve třech samostatných večerech představeny projekty tří českých tvůrců – Terezy Lenerové, Miroslava Kochánka a Jana Bárty. Všichni tři zmiňovaní studovali na prestižních uměleckých školách v zahraničí jako například Amsterdamse Hogeschool voor de Kunsten, Fontys Dance Academy v Tilburg nebo The Theaterschool Amsterdam a v současné době rozvíjejí spolupráci se svými zahraničními kolegy.
„Rádi bychom představili širší veřejnosti české tanečníky a choreografy, kteří dlouhodobě působí na evropské kulturní scéně. Chceme poodkrýt vlivy různých škol na formování těchto osobností a jejich tvůrčí činnost. V kontextu úspěšné domácí tvorby, kterou pravidelně reprízujeme, to myslím může přinést zajímavé impulsy,” dodává Jitka Štecová, manažerka divadla Ponec a členka Umělecké rady Tance Praha.
Jako první se v Ponci představí v neděli 7. března od 20.00 hod se svým nejnovějším projektem Proměnná choreografka Tereza Lenerová. Dílo, které vzniklo ve spolupráci s izraelskou tanečnicí Einat Ganz, mělo svou úspěšnou světovou premiéru v lednu tohoto roku v Izraeli. V příběhu o dvou lidech, kteří se neustále míjí, někdy jsou si velmi blízko a jindy zas na míle vzdáleni, se zároveň obě autorky představí i jako interpretky.
Druhý samostatný večer bude věnovaný autorské dvojici Miroslav Kochánek a Tegest Pecht-Guido (tanečnice a choreografka původem z Etiopie). Jejich společné divadelně-taneční dílo zabývající se tématem fyzické i psychické manipulace Friet-sex-speciaal bude uvedeno v pondělí 15. 3. od 20.00 hod. Tato avantgardní dvojice divákům poodhalí tajemství toho jak zchoreografovat penis.
Posledním umělcem, který představí  v úterý 23. března od 20 hod v rámci T.VARu svůj projekt v Ponci je Jan Bárta. Jeho krátká pohybová groteska pro tři postavy Wacht Even! / Moment prosím! je postavena na využití osvěžujícího absurdního humoru.
V rámci doprovodného programu březnového T.VARu se umělci rozhodli uspořádat ve spolupráci se studiem Alt@ a tanečním centrem Dance Perfect sérii tanečních workshopů. V samotných prostorách divadla se dále se svými projekty představí vedle tanečníků a performerů i designer Matěj Chabera (Nástroj 1) a fotograf, kameraman Lukáš Hyksa (výstava fotografií a projekce).
T.VAR si i do budoucna klade za cíl vytvořit platformu pro návraty mladých a talentovaných lidí zpět do Čech. Ponec plánuje od září do prosince obohatit v rámci tohoto proměnného, T.VÁRného dramaturgického prvku jednou měsíčně program divadla o projekty dalších osobností jako například Nikola Křížková nebo Klára Alexová.

Workshopy:
12. 3. / 10.00 – 11.30 / Studio Alt@
Miroslav Kochánek a Tegest Pecht-Guido: open class
Diaforézní technika (diaforéza) - unikátní, v celku rozšířená, i když neznámá pohybová technika jejíž principy jsou odvozeny z termoregulačního systému savců.

13. 3. / 10.00 – 11.30 / Studio Alt@
Miroslav Kochánek a Tegest Pecht-Guido: open class

22. 3. / 10.00 – 11.30 / Studio Alt@
Michele Rizzo (IT): open class
Italský performer představí své pojetí choreografické práce. Lekce s podtitulem “2 hodiny k vytvoření díla”.

6. 3. / 10.00 – 11.30 / Dance Perfect
Einat Ganz (ISR): open class
Lekce založená na kombinaci současných tanečních technik s prvky jógy, afrického tance a principů improvizace.

Součástí programu prvního ročníku festivalu tanečních filmů v listopadu 2009 byla pocta letos zemřelé tanečnici a choreografce Pině Bausch. V této souvislosti vystavoval Goethe-Institut a Institut umění-divadelní ústav plakáty z archivu Tanztheater Wuppertal, které budou nyní po dobu tří měsíců kompletně k vidění v Goethe-Institutu v Praze. Plakáty dokumentují spektrum dlouholetého působení Piny Bausch a její company.
Pina Bausch se narodila v Solingenu 27. června 1940. V patnácti letech začala studovat na tanečním oddělení Folkwang Schule v Essenu, pod vedením Kurta Joosse. Na přelomu padesátých a šedesátých let pobývala ve Spojených státech, kde se inspirovala tehdy progresivními styly významných amerických tanečních modernistů. Po návratu z USA se stala sólistkou v nově založeném souboru Folkwang-Ballett, který vedl Kurt Jooss. Jako choreografka debutovala dílem Fragment (1968) na hudbu Bély Bartóka, které vytvořila právě pro toto těleso. V letech 1969 - 1973 zde působila jako umělecká vedoucí, choreografka a tanečnice. Jejími hlavními spolupracovníky v tomto období byli Kurt Jooss, Antony Tudor a zvláště Jean Cébron.
Bausch byla pozoruhodnou tanečnicí, která sama vystupovala ještě po padesátce, a to v choreografii Café Müller. Snad každý, kdo tuto kultovní choreografii viděl, si automaticky vybaví snící, bludnou a bolestí zkřehlou postavu Bauschové. Její extrémně štíhlá silueta s dlouhými, nesmírně citlivými expresivními pažemi se stala do jisté míry logem její tvorby.
V roce 1973 jí svěřil intendant wuppertalského divadla Arno Wüstenhöfer vedení tamějšího baletního souboru. Do té doby tradiční repertoár a styl provinční baletní company podrobila radikální proměně, včetně personálu. Jedním ze stěžejních spolupracovníků Piny Bausch se hned v počátku stal český tanečník Jan Minařík. Nový soubor se zapsal do taneční historie jako Wuppertal Tanzteater, později jako Tanztheater Wuppertal Pina Bausch. Výstava plakátů dokumentuje dlouholetou tvorbu Piny Bausch.

Divadlo Ponec se rozhodlo začít nový rok netradičně tím, že poskytne prostor mladým či začínajícím choreografům. Tuto šanci pro nedávné absolventy uměleckých škol, ale i zkušené tanečníky v nové, choreografické roli, nazvalo divadlo „divokou kartou”.
Na konci ledna se tedy představí jako první “divoká karta” tanečnice a choreografka Bára Látalová. Ve své choreografii inspirované fyzikálními zákony zkoumá, zda lze tanec definovat jako jednoduchý pohyb tam a zpět v gravitačním poli. „Fyzika zůstává pro mnohé abstraktní a těžko uchopitelnou vědou a stejně tak může pro leckterého diváka být i tanec nepochopitelným a velmi abstraktním,” říká Látalová a ke svému nápadu vytvořit choreografii pro všechny věkové skupiny doplňuje: „Se svým šestiletým synem bych ráda chodila na taneční představení. Většinou se však zapotím stejně jako samotní interpreti, jelikož se mě stále na něco ptá, tleská, směje se a to obvykle v tom nejnevhodnějším okamžiku ticha a napětí. Často jsou představení pro něj příliš dlouhá a začínají pozdě. Z těchto důvodů jsem chtěla vytvořit taneční představení, na které mohou jít jak rodiče, tak děti a vzájemně si sdělovat dojmy během celého večera, a proto také ten začátek od 18.00 hodin.” Na inscenaci, kterou autorka pojmenovala Newtonovým vzorcem popisujícím gravitační zákon Fg = G [(m1.m2)/r²], se můžete přijít podívat v úterý 26. ledna od 18.00 hod. do divadla Ponec.
Divokou kartu dostali také dva absolventi Konzervatoře Duncan Centre – Milan Loviška a Jan Březina. Oba umělci působili jako interpreti v dílech zahraničních i českých choreografů, Milan Loviška absolvoval studijní pobyt na umělecké škole v Amsterodamu (SNDO – School for New Dance Development) a věnuje se žánru experimentálního pohybového divadla. Jeho sólová choreografie My Art Who's Frank? má být avantgardně egocentrickou kabaretní show, která reflektuje popkulturu současné společnosti. Jan Březina je naopak choreograf, jehož dílo Lesem nepostrádá vlivy bojového tance copoeira, akrobacie, pantomimy a pouličního umění. Tento experimentální večer bude uveden v divadle Ponec v neděli 31. ledna od 20 hod.

Zdroj: Divadlo Ponec

Nová scéna, která v lednu 2010 přechází zpět pod správu Národního divadla, bude, mimo jiné, místem pro prezentaci pozoruhodných mezinárodních projektů a zahraničních hostů. Představení Hell on Earth hvězdy berlínské nezávislé scény Constanzy Macras a jejího multinárodnostního souboru DorkyPark, inscenace inspirovaná hned několika novodobými kulturními a společenskými fenomény, tuto řadu zahraničních hostování zahájí. Koná se 21. ledna v 19:30 hodin.
Constanza Macras a její tanečníci, společně s dětmi a teenagery z berlínské čtvrti Neukölln si hrají se svými zcela odlišnými sny a obrazy reality. Inscenaci se daří něco, co ve skutečnosti často není možné, totiž postavit vedle sebe zdánlivě neslučitelné: různá náboženství a národnosti, různé role pohlaví, umělce a laiky. Těmito slovy zdůvodnila porota sedmého ročníku festivalu „Politika v nezávislém divadle“ v Kolíně nad Rýnem udělení ceny Goethe-Institutu produkci Hell on Earth.
Constanza Macras se narodila v Argentině, ale od roku 1995 žije v Berlíně. V roce 2003 se jí s produkcí Back to present podařilo proniknout mezi evropskou taneční avantgardu. V Hell on Earth vystupují tanečníci souboru Constanze Macras společně s teenagery a hiphopery, kteří pocházejí z rodin migrantů žijících v berlínské dělnické a cizinecké čtvrti Neukölln. S humorem vyprávějí o svých nadějích i obavách spojených s dospíváním v Berlíně, o prožívané diskriminaci, o snaze přizpůsobit se a o problémech, které toto přání s sebou přináší. Mladí tanečníci strhávají publikum k hudebně-taneční jízdě po horské dráze a smýkají diváky, co to dá. Běžná klišé známá z debat o identitě, genderu a imigraci tady získávají neotřelý a provokující kabát.

Zdroj: Goethe-Institut

24. ročník tanečního festivalu Mezinárodní týdny tance představí svou zimní část ve třech představeních 9., 10. a 12. ledna (9. a 10. na Nové scéně ND a 12. v Městské knihovně Praha). Během všech večerů uvidí publikum ukázky choreografií 32 tvůrců, interpretované 105 tanečníky z 6 českých profesionálních souborů a 12 konzervatoří ze 6 evropských zemí. Jako bonus bude do letošního programu zařazeno 7 seniorských a 5 juniorských laureátů 3. mezinárodní baletní soutěže Brno 2009 s vybranými soutěžními čísly (rovněž současného tance).
První večer bude vystoupením Jihočeského baletu z Českých Budějovic. Od letošní sezóny je totiž jeho uměleckým ředitelem jeden z nejaktivnějších spolupracovníků MTT a Tanečního centra Praha, maďarský choreograf Attila Egerházi. Tři choreografie na programu jsou jeho dílem, čtvrtá je z dílny Mária Radačovského (šéfa baletu Slovenského národního divadla).
10. ledna se jedná o jakýsi galavečer s účastí převážně profesionálů ze zavedených těles: Národních divadel v  Brně, Ostravě a Praze, z Divadla J. K. Tyla v Plzni, 420PEOPLE a 7 laureátů seniorské kategorie z brněnské soutěže.
12. ledna je program nazván stejně jako loni Happening tanečních konzervatoří. Ukázky současného tanečního repertoáru předvede 12 tanečních konzervatoří a škol z Baselu, Bělehradu, Bratislavy, Brna, Budapešti, Györu, Košic, Ostravy, Vídně a Prahy, a představí se oněch 5 laureátů juniorské kategorie z Brna. Představení se konají po všechny večery od 19:30 hodin.
Festival nyní druhým rokem pořádá Mezinárodní centrum tance – občanské sdružení studentů, absolventů a pedagogů konzervatoře Taneční centrum Praha. Pedagogové a produkce TCP pomáhá s dramaturgií a snaží se takto v praxi vychovat novou generaci tanečních umělců, kteří budou dobře připraveni jak na uměleckou dráhu, tak na organizační nástrahy oboru.

Zdroj: TCP

III. Mezinárodní baletní soutěž Brno 2009, která se konala jako XIII. ročník Soutěžní přehlídky tanečních umělců České republiky, proběhla ve dnech 10.–13. prosince. Soutěž pořádalo Taneční sdružení České republiky ve spolupráci s Národním divadlem Brno pod záštitou ministra kultury ČR pana prof. Václava Riedlbaucha, 1. náměstka primátora statutárního města Brna pana Daniela Rychnovského a Českého centra I.T.I. při UNESCO.

Soutěž, do které se přihlásilo 90 soutěžících, byla dvoukolová: v Mahenově divadle proběhlo I. kolo, ve kterém soutěžilo 30 účastníků kategorie B – Junior vybraných ze 43 v eliminačním předkole a v kategorii A – Senior porota hodnotila 35 soutěžících. Ve finálovém klání se představilo 13 soutěžících – posluchačů tanečních škol a 15 členů profesionálních baletních souborů.
Výkony soutěžících hodnotila pětičlenná mezinárodní odborná porota ve složení: první sólista a profesor pařížské Opery Cyrille Atanassoff, první sólistka Velkého divadla ve Varšavě, pedagog a baletní mistr Ewa Glowacka, první sólistka baletu Národního divadla Praha Tereza Podařilová, ředitel baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě, tanečník a choreograf Mário Radačovský a umělecký ředitel Bavorského státního baletu v Mnichově Ivan Liška (předseda poroty).

Cena Grand Prix pro absolutního vítěze III. Mezinárodní baletní soutěže Brno 2009 nebyla uděleny, dále;

KATEGORIE B – DÍVKY

I. Cena
Plachá Kateřina – Taneční konzervatoř hl. m. Prahy
II. Cena
Nanu Alina – Taneční konzervatoř hl. m. Prahy
III. Cena
Laššáková Andrea – Tanečné konzervatórium E. Jaczovej, Bratislava


KATEGORIE B – CHLAPCI

I. Cena
Beklemdžiev Michal – Tanečné konzervatórium E. Jaczovej, Bratislava
II. Cena
neudělena
III. Cena
Sousedík Jan – Taneční konzervatoř hl. města Prahy

KATEGORIE A – ŽENY

I. Cena
neudělena
II. Cena
Raušerová Edita – Národní divadlo Praha
III. Cena
Matějková Magdalena – Národní divadlo Praha

KATEGORIE A – MUŽI

I. Cena
Krčmář Michal – Bohemia Balet
II. Cena
Attimonelli Gianvito – Národní divadlo Brno
Yoshida Kyohei – Slovenské národné divadlo Bratislava
III. Cena
Mantellato Mattia – Národní divadlo Praha

Prémie Republikového výboru Odborové asociace divadelníků za nejosobitější výkon
Kiss Tamás – Taneční a umělecká škola Györ, Maďarsko
Prémie za současnou choreografii
Konvalinka Viktor
Prémie za partnerskou spolupráci
Audy Karel

Ve dnech 3.–7. prosince 2009 proběhl v prostorách Divadla Duncan Centre další ročník Festivalu nové Evropy a s ním spojená choreografická soutěž o Cenu Jarmily Jeřábkové. Výsledky: 1. cena Zoltán Grecsó (Maďarsko),  2. cena Ágnes Fülöp (MAďarsko), 3. cena nebyla udělena.
Festival uvedl ve 4 festivalových večerech přehlídku současného tance a tanečního divadla ze zemí oblasti "nové Evropy", tedy z těch, které v nedávné době vstoupily do EU nebo se o jejich vstupu jedná. V podstatě se jedná o střední a východní Evropu. Festival nové Evropy se koná od roku 2007, ale cena Jarmily Jeřábkové je udílena už od roku 1999, festival ji doplnil. Podstatným rysem soutěže, která zůstává součástí festivalu, je její povinná část - dílo inspirované hudbou českého hudebního skladatele druhé poloviny 20. století. Tato objednávka původního díla, které doplňuje prezentaci volné tvorby přihlášených choreografů, se pro mnoho účastníků stala nedocenitelným podnětem. Polovina z každé ze 3 udělovaných cen je příspěvkem na nové dílo. Soutěž tak iniciuje a podporuje vznik nového díla oceněného choreografa a umožňuje mu prezentaci díla v úvodu dalšího ročníku.

Bohemia Balet – soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy – připravil nejen pro „malé“ diváky novou premiéru, taneční fantazii na motivy pohádek slavného dánského spisovatele, básníka a dramatika H. Ch. Andersena s názvem Děvčátko se sirkami. Premiéra se koná tento pátek 11. prosince ve Stavovském divadle.
Představení vzniklo v produkci Hiroshi Koizumi, ve spolupráci s Kasai Dancing Company a Theatre Company Bungeiza z japonské Toyamy. Autorem scénáře je Haruhiko Miyajima, hudbu vytvořil Shigeru Yawata, choreografii Haruko Kasai, o výtvarnou stránku se podělili Hideo Kugo (scéna) a Mariko Namikawa (kostýmy).
Do děje baletu, jehož osou je smutný příběh o chudém děvčátku prodávajícím sirky, jsou zakomponovány další známé Andersenovy pohádky – O ošklivém káčátku, O dívce v červených střevíčkách a O statečném cínovém vojáčkovi. Podmanivá, melodicky a rytmicky bohatá hudba, nápaditá choreografie i výtvarné řešení vytvářejí představení, které srozumitelným vyprávěním děje, snovými i dramatickými situacemi zaujme nejen dětského diváka, kterému je především určeno. Po velmi úspěšné inscenaci baletu Šípková Růženka je Děvčátko se sirkami pokračováním dlouholeté spolupráce mezi Taneční konzervatoří hl. m. Prahy a baletem Národního divadla v Praze.

Taneční skupina VerTeDance představí 18. prosince v Divadle Archa svůj nový projekt Emigrantes. Tato produkce vznikla v rámci dvouleté rezidence skupiny v Archa.lab a navazuje na dlouholetou dramaturgickou linii Divadla Archa, která se zabývá osudy lidí v krizové životní situaci.
V novém projektu navazuje skupina VerTeDance na své předchozí práce The Brave a Třiačtyřicet slunce západů. Emigrantes je třetím představením ze série projektů souboru, ve kterém vedle sebe na scéně vystupují dospělí tanečníci a děti. Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová se opět nechaly inspirovat dětským viděním světa i spontánností jejich pohybového projevu.
„Z části pohádkový příběh vychází z reálného předobrazu. Sledujeme osud malého chlapce, který spolu s rodiči musel opustit důvěrně známé místo zvané DOMOV. Jeho vzpomínky se tříští jedna o druhou a matně ztrácí ostré kontury. Pocity si ale vybavuje překvapivě jasně,“ říká Veronika Kotlíková. Představení Emigrantes nahlíží dětskýma očima fenomén uprchlictví a zkoumá celou řadu otázek, které se vyrojily v dětské hlavě. Kam vlastně ON a jeho blízcí utíkají? Do země zaslíbené? Kde to je? Budou tam šťastni? Naleznou tam druhý domov? Neztratí v něm ten původní? Jak je příjme okolí? Jako hrdiny, kteří se odhodlali vzít osud do svých rukou a postavit se silnějšímu soupeři nebo jako přivandrovalce a vyžírky? Před čím vlastně utíkají? Jak asi odpoví dítě, které si na domov a rodinu vzpomíná jen matně?
Představení vytvořily choreografky s dětmi, mj. z uprchlických rodin žijících v České republice, které pravidelně navštěvují Ateliéry kreativního pohybu Archa.lab. Volnou inspirací jim byla jak komiksová kniha Emigrantes (autor: Shaun Tan), tak osobní příběh malého arménského chlapce Edy Manukiana, který se právě kurzů kreativního pohybu účastnil.
V představení bude naživo vystupovat i hudební skupina DVA, jejíž styl poposunují tanečnice jako „folklór neexistujících národů“. Těšit se na ní mohou diváci v lednové premiéře, kterou Divadlo Archa uvede <st1:metricconverter productid="7. a" w:st="on">7. a</st1:metricconverter> 8. ledna 2010. Předpremiéra Emigrantes však proběhne již v pátek 18. prosince 2009.

Taneční skupina VerTeDance oficiálně vznikla v roce 2004. Uskupení tvoří tanečnice a choreografky Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová a světelný designér Pavel Kotlík. VerTeDance společně vytvořili projekty: Průzor hrdlem (2002), Kruh II (2004), Tichomluva – Neočekávaný chod (2005), The Brave (2006), projekt s názvem Beneath the Silence (2005) ve spolupráci s CobosMikaCompany, choreografii Třiačtyřicet slunce západů (2007), site specific projekt Tour du Café au lait (2007), taneční představení Jaja a Papus (2009), choreografii Dance of Canis Lupus (2009) ve spolupráci s belgickým choreografem Thomasem Steyaertem a inscenace Případy doktora Toureta v režii Anny Polívkové (2009). Za choreografii Tichomluva – Neočekávaný chod získaly prestižní Cenu Sazky za objev v tanci 2005.

Velká inventura je přehlídkou tanečních, pantomimických, nonverbálních a avantgardních divadelních forem. Jedná se o putovní festival nového divadla, který se letos kromě Brna konal také v Olomouci, Plzni, Hradci Králové, Liberci a Pardubicích. Přestože letos proběhla Velká inventura již popáté, v Brně se tato nevšední přehlídka pohybového a avantgardního divadla odehrává historicky vůbec poprvé, a to nyní, ve dnech od 1. do 3. prosince 2009 v prostorách NDB – Divadlo Reduta. Festival Velká inventura se v Brně koná pod záštitou prof. Ctibora Turby.

Putovní festival Velká inventura je jediným českým festivalem, který cíleně podporuje mladé nadané umělce působící v oblasti nové scénické tvorby, pracující projektovým způsobem mimo zavedenou síť repertoárových divadel. Umělce, kteří překračují hranice žánrů a hledají nové přístupy v autorské tvorbě.
Program brněnské Velké inventury je mozaikou projektů brněnských nezávislých divadelních spolků a projektů Nové sítě. Každý večer tak má  publikum možnost shlédnout jedno představení „z dovozu“ a jedno domácí. Teprve podruhé mají návštěvníci festivalu možnost shlédnout novinku Divadla Feste Be Free!, představující nezávislý pohled tvůrců na odsun brněnských Němců z roku 1945. Dalším zástupcem brněnské scény je populární Malé divadlo kjógenu, které sehraje frašku Busu (Lahodný jed) a hru Student a volavka, která je inspirována původní čínskou pohádkou s využitím hereckých technik divadla nó.
Posledními brněnskými zástupci pak budou Služebníci lorda Alfréda (působící stabilně v klubu Fléda), kteří ve čtvrtek večer odpoví na otázku Spíš se mnou?. Z projektů Nové sítě pak byly vybrány následující: Festival v úterý otevřelo nové představení legendárního performera Jiřího Dobeše, Vážka. Po krátké přestávce choreografie Lenky Bartůňkové, Knihovna, za kterou byla oceněna prestižní Cenou Sazky jako Objev roku 2008. Ve středu se pak diváci mohou těšit na Svět odsouzencův, tanečně výtvarnou fresku o pocitech marnosti, o nesnášenlivosti a nemožnosti si porozumět. Během tohoto představení také vznikne originální obraz malíře Jana Mika, jehož malování je vkomponováno do příběhu hlavního hrdiny. Velkou inventuru uzavře Jakub Folvarčný alias Jakub Foll, který brněnskému publiku představí svou intimní divadelní show Ušima podzimu.